Diskusní fórum

S laskavým svolením admina tedy něco málo o třetí zbrani …

Anglachel

Anglachel byl velmi cenný a mocný meč, který byl vyroben z kovu, jež „spadl z nebe“ jako „plápolající hvězda“. Vyrobil ho Eöl, Temný elf, pravděpodobně počátkem Prvního slunečního věku. Jeho držitelů bylo více. Byli jimi Eöl, Elu Thingol, Beleg Cúthalion a nakonec Túrin Turambar. O Anglachelu se říká, že rozetnul každé železo vytěžené ze země. Jeho čepel prý byla černá a nelesklá. Na každého, kdo ho spatřil, působil již na první pohled velmi silně. Meč se zdál být (a také byl) velmi mocný.

Eöl vykoval tento výjimečný meč ve své kovárně v Nan Elmothu z nějakého „meteorického kovu“. Neví se sice, jak se k němu dostal, ale víme jistě, že se mu z něj podařilo vyrobit opravdu pozoruhodný meč, kterému dal jméno Anglachel. Eöl ho nevyrobil pro sebe, ale pro Thingola Doriathského jako daň za to, že smí bydlet a svobodně žít v Nan Elmothu (ten totiž patřil k Thingolovu království). Thingol jej sice vlastnil, ale nenosil. Anglachel byl nějakou dobu uložen a „spal“. Ve zbrojnicích krále Thingola meč odpočíval až do doby, než si jej vybral (jako dar od krále za skvělé služby) velký lučištník a náčelník Thingolových hraničářů Beleg Cúthalion. Říká se, že když Beleg tehdy prvně sevřel jílec Anglachelu ve své dlani a vytáhl meč z pochvy, Melian (manželka Elu Thingola) pohlédla na čepel a po tváři jí přeběhl stín smutku. Varovala lučištníka Belega před mečem Anglachelem, neboť cítila, že v jeho držení nezůstane dlouho. Beleg ale jejích slov nedbal. Poděkoval králi a již s novým mečem se vydal zpět na severní hranici, kde měl svůj úkryt, kde nejraději sloužil a kde se právě schylovalo k bojům. Právě tam se měl Anglachel prvně „napít“ krve nepřátel. Nejprve k potyčkám a pak i k bojům na severní hranici opravdu došlo. Skřeti byli poraženi a Anglachel se radoval, že byl konečně vytasen z pochvy za účelem boje. Beleg tam tentokrát nepobyl dlouho. V zimě toho roku se vydal hledat přítele Túrina, který se mezitím usadil na Amon Rudhu.

Když Beleg v roce 487 Prvního věku přišel za Túrinem na Amon Rudh a zůstal s ním, byla celá ta země široko daleko známá jako Dor-Cúarthol, Země Luku a Přilby. Beleg pak s Túrinem a jeho druhy bojoval proti Morgothovým stvůrám. Jednoho dne se však skřeti (díky zradě trpaslíka Mima, který se přátelil s Túrinem, ale upřímně nenáviděl Belega) dostali k Amon Rudhu. Skřeti vyplenili Amon Rudh a zabili jeho obránce. Túrina ale nezabili. Vzali ho sebou jako zajatce. Beleg byl sice zraněn, ale dosud žil. Když se trochu zotavil, vzal svůj luk Belthronding, meč Anglachel a vydal se za skřety, aby přítele Túrina zachránil. Cestou se setkal s Gwindorem, Nargothrondským elfem, kterého zajal Morgoth v Nirnaed Arnoediad a kterému se podařilo uprchnout. Gwindor se k Belegovi přidal a společně Túrina zachránili. Túrin byl ale v bezvědomí. Když ho Beleg zbavoval pout, smekla se čepel jeho meče a Túrin se probral. Protože byla noc a on byl ještě dezorientovaný, nepoznal svého zachránce. Domníval se, že se nad ním sklání skřet s taseným mečem, který ho chce zabít. Vyrval mu tedy meč z rukou a domnělého nepřítele zabil. Beleg tedy přišel o život nešťastnou náhodou rukou svého přítele Túrina, která svírala jeho vlastní meč Anglachel. Beleg byl pak pohřben na okraji Taur-nu-Fuinu i se svým lukem Belthrondingem.

Zatímco svůj luk Belthronding si „vzal“ Beleg sebou do hrobu, meč Anglachel zůstal s živými. Ještě nepřišel „jeho čas“.

Když Beleg spočinul v zemi, Gwindor odešel z Taur-nu-Fuinu a Túrina vzal s sebou. Bylo to, jako by putoval se stínem. Túrin byl úplně zničený - jakoby bez života. Nemluvil a šel jako ten, kdo si nic nepřeje, nic neočekává a neví, kam jde. Gwindor však byl stále s ním. Když došli k Eithel Ivrinu, pramenům Narogu, Túrin na Gwindorovu radu poklekl a napil se. Až v tu chvíli mu vytryskly slzy a jeho duši se ulevilo. Gwindor mu poté podal meč Anglachel, který celou cestu opatroval. Túrin jej přijal. Poté Gwindor s Túrinem odešli do Nargothrondu, kde se Túrin „obnovil“ a znovu se stal velkým válečníkem. Právě tam (v Nargothrondu) také „skončil“ poslední ze slavné trojice Beleg – Belthronding – Anglachel. Túrin totiž nechal šikovné a znalé nargothrondské kováře meč Anglachel překovat. Čepel nové zbraně sice dál zůstala černá, ale její ostří od té doby zářilo bledým ohněm.

Mocný meč Anglachel tím zanikl, pravda, ale z něj se zrodil meč nový … Gurthang ...

Souhlasí ? Předem díky za postřehy a komentáře …

Jsem rád, že se mé příspěvky hodí a že je využiješ. S autorskými právy si nedělej hlavu. Jsou to opravdu moje textíky – píšu je pro své děti ...

Jestli to dopadne, přihodím večer ještě meč Anglachel (Belegovu zhoubu). Další budou následovat ... budeš-li chtít ...

Měj se zatím fajn Greywolf

Díky za komentář !!!

S laskavým svolením admina tedy něco málo o druhé zbrani …

Aeglos

Aeglos, nazývané též Sněžný hrot nebo Rampouch, bylo výjimečné kopí, které vlastnil a používal Ereinion Gil-galad, poslední Velekrál Noldor ve Středozemi.

Byla to mocná zbraň obdařená (naneštěstí) nespecifikovanou elfí mocí. Její přesný popis se nám do dnešních dnů nedochoval. Stejně tak nevíme, kdo byl jejím tvůrcem a kdy byla vyrobena. O jejím významu ale nelze pochybovat, neboť se říkávalo, že skvělému válečníkovi Gil-galadovi vyzbrojenému tímto výjimečným kopím neobstál na bitevním poli nikdo.

Nemůžeme říci, jestli před pádem Gondolinu a smrti Turgona (pátého Velekrálem Noldor ve Středozemi) Gil-galad, který se stal dalším a nakonec i posledním Velekrálem Noldor ve Středozemi, Aeglos již vlastnil. Je možné, že jej až v tu chvíli „dostal“ spolu s nástupnictvím a titulem Velekrále. Tvrdit jedno či druhé by byla bez patřičných důkazů čistá spekulace. Spokojme se tedy s tím, že Gil-galad, již jako Velekrál Noldor, Aeglos vlastnil. Gil-Galad na rozdíl od mnoha Noldor, kteří se po ukončení války vrátili spolu s vojskem Valar ze Středozemě na Západ, zůstal s větší částí svého lidu i nadále ve Středozemi. Zde založil nové království elfů nazvané Mithlond - Šedé přístavy, jejichž správcem se stal Círdan, jeden z vůdců Sindar a jedna z nejmoudřejších osob ve Středozemi. Gil-galadova moc postupně rostla a již během první války elfů se Sauronem byl uznáván jako výjimečný vůdce a bojovník. V té době se většina Noldor přesunula do Gil-galadovi říše a její vliv dosahoval až za Mlžné hory. Později, po zkáze Númenoru, pomohl Gil-galad knížeti Elendilovi a jeho lidem, kteří přežili, vybudovat ve Středozemi novou říši - Arnor. Právě spolu pak vytvořili ve druhé válce o Prsteny Poslední spojenectví elfů a lidí. Podařilo se jim nakonec zatlačit Saurona až do jeho země Mordoru, kde jej v jeho pevnosti oblehli. Sauron byl nakonec poražen, ale v této válce zemřel jak Gil-galad, tak i Elendil.

Co se pak stalo s Gil-galadovým kopím není známo. Jedna skupina „badatelů“ tvrdí, že Aeglos byl uložen do země spolu se svým majitelem Gil-galadem. Opírají se o skutečnost, že Gil-galad neměl žádného potomka a že tedy nebylo komu Aeglos dále předat. Druzí ale tvrdí, že se kopí dostalo k rukám Círdana, který ho jako památku na posledního Velekrále Noldor dlouho přechovával ve svém sídle v Šedých přístavech, a že když pak vystavěl poslední loď, která kdy oplula do Amanu, vzal ho sebou.

Přiznejme si, že právě druhá teorie o osudech Aeglosu (poté, co o něj Gil-galad ve chvíli smrti přišel) je pro všechny příznivce a obdivovatele tohoto krále daleko přijatelnější. Bylo-li tomu opravdu tak a opustilo-li jeho kopí Středozem, existuje stále ještě možnost, že na konci dnů Ardy, po Poslední bitvě až stanou Valar, Maiar, elfové i lidé před Eruem a bude zpívána Druhá Hudba, bude moci znovu Gil-galad, poslední Velekrál Noldor ve Středozemi, sevřít Aeglos opět ve svých rukách.

Která z těchto dvou teorií je správná, není možné říci. Pro obě naneštěstí chybí dostatek důkazů. Jisté je jen to, že Gil-galadovo kopí Aeglos už nikdo nikdy nepoužíval. Vymizelo tedy postupně jak z hrdinských příběhů, tak i z povědomí lidí.

Souhlasí ? Předem díky za postřehy a komentáře …

Díky za skvělý text. Pokusím se co nejdřív encykopedii oficiálně rozšířit i na další oblasti kromě geografie (kromě dodání obsahu budu muset ještě provést drobné technické úpravy) a potom ho tam s radostí vložím.

Budu moc rád za každý podobný příspěvek!

S laskavým svolením admina tedy něco málo o první zbrani …

Belthronding

Belthronding byl veliký luk z černého tisového dřeva, který používal doriathský elf, velký lučištník a náčelník Thingolových hraničářů Beleg Cúthalion. Tato zbraň se v mnohém vymyká běžnému pojetí zbraně – artefaktu. Byl to bezpochyby skvělý, nádherně zpracovaný a velmi silný luk, ale není o něm známo, že by byl (na rozdíl od jiných artefaktů) obdařen nějakou „zvláštní“ mocí. V tomto případě se dá téměř jistě říci, že zbraň proslavil její majitel a ne že starší a mocná zbraň pomohla ke slávě jejímu majiteli.

Tvůrcem Belthrondingu byl s největší pravděpodobností sám Beleg, velký lovec, znalec lesa, stopař a bojovník, nejspíše počátkem Prvního slunečního věku. Beleg se často pohyboval v lesích na hranicích Doriathu, kde pronásledoval skřetí oddíly, které stále častěji ohrožovaly severní okraje země, a tento luk byl jeho nejoblíbenější zbraní. V lukostřelbě se Belegovi široko dalek nikdo jiný nevyrovnal. Není tedy divu, že luk byl jeho hlavní zbraní, kterou nikdy neodkládal. Když Beleg v roce 487 Prvního věku přišel za svým přítelem Túrinem na Amon Rudh a zůstal s ním, byla celá ta země široko daleko známá jako Dor-Cúarthol, Země Luku a Přilby. Beleg pak s Túrinem a jeho druhy bojoval proti Morgothovým stvůrám. Jednoho dne se však skřeti (díky zradě trpaslíka Mima, který se přátelil s Túrinem, ale upřímně nenáviděl Belega) dostali k Amon Rudhu. Skřeti vyplenili Amon Rudh a zabili jeho obránce. Túrina ale nezabili. Vzali ho s sebou jako zajatce. Beleg byl sice zraněn, ale dosud žil. Když se trochu zotavil, vzal svůj luk Belthronding a vydal se za skřety, aby přítele Túrina zachránil. Cestou se setkal s Gwindorem, Nargothrondským elfem, kterého zajal Morgoth v Nirnaed Arnoediad a kterému se podařilo uprchnout. Gwindor se k Belegovi přidal a společně Túrina zachránili. Túrin byl ale v bezvědomí. Když ho Beleg zbavoval pout, smekla se čepel jeho meče a Túrin se probral. Protože byla noc a on byl ještě dezorientovaný, nepoznal svého zachránce. Domníval se, že se nad ním sklání skřet s taseným mečem, který ho chce zabít. Vyrval mu tedy meč z rukou a domnělého nepřítele zabil. Beleg tedy přišel o život nešťastnou náhodou rukou přítele Túrina. Byl pohřben na okraji Taur-nu-Fuinu i se svým lukem.

Pomyslný „život“ skvělého luku Belthrondingu tedy skončil spolu s životem jeho pravděpodobného tvůrce a zcela jistě jediného majitele lučištníka Belega.

Souhlasí ? Předem díky za postřehy a komentáře …

Železné vrchy … tak to mě nenapadlo ! Tupě jsem převzal překlad a nepřemýšlel. Už jsem to ale opravil. Díky za informace a i za to upřesnění.

Ještě jsem se chtěl zeptat … kam s příspěvky (případně dotazy) o zbraních ? Nelekej se prosím (svůj hlavní koníček tu rozebírat nehodlám), samozřejmě o zbraních statečných bojovníků Ardy.

Máte o to vůbec zájem ? Nikde jsem tu totiž popis a historii zbraní nenašel.

Zdravím všechny, pokouším se zaplnit bílá místa na své mapě Středozemě. Dostal jsem se k Šedým a Železným horám … a jsem v koncích. Jak je často psáno … V Šedých a Železných horách bývalo mnoho sídel trpaslíků. Víte někdo o nějakých (názvy, umístění apod.) ? Budu vděčný i za informace týkající se hor obou těchto pohoří. Předem děkuji !

P.S. Admine … moc dobrý web … gratuluji !!!