Aragorn v Domech uzdravování pečuje o Éowyn

Elessar

(Aranel, Eruwen, Estel)

Arwen

Gilraen

Arathorn II.

Eldarion

Ivorwen

Elrond

Dírhael

Arador

Isildur

Elros

Aragorn II. byl šestnáctým náčelníkem arnorských Dúnedain a později jako Elessar králem Obnoveného království. Aragorn se narodil 1. března 2931 T. v. jako syn náčelníka Arathorna II. a jeho manželky Gilraen. Byl dědicem králů Arnoru a přes svého vzdáleného předka Elendila, kterému byl velmi podobný, byl potomkem Elrose Tar Minyatura, bratra Elronda a prvního krále Númenoru.
Když byly Aragornovi pouhé dva roky, jeho otec byl zabit při pronásledování skřetů. Aragor byl od té doby vychováván v Imladris. Na přání jeho matky mu byly jeho pravý původ a jméno utajeny. Gilraen se totiž obávala, že kdyby byla jeho pravá totožnost Isildurova dědice odhalena, byl by brzy zabit jako jeho otec a děd. Aragorn byl proto nazýván Estel, což znamená sindarsky „Naděje“.
Pravý původ byl Aragornovi odhalen teprve roku 2951, když dosáhl věku dvaceti let. Elrond mu tehdy předal jeho rodové dědictví, tedy úlomky Narsilu a Barahirův prsten. Ponechal si ale prozatím Annúminaské žezlo s tím, že si jej Aragorn musí nejprve zasloužit. Brzy na to Aragorn poprvé potkal Elrondovu dceru Arwen, která se právě po mnoha letech vrátila z Lothlórienu, a zamiloval se do ní.
Tehdy se ujal své funkce náčelníka Dúnedain, hraničářů Severu, a odešel do divočiny, kde pobýval z pozůstatkem svého lidu, jehož království bylo zničeno před staletími ve válkách s Angmarem.
Roku 2956 se Aragorn setkal s Gandalfem Šedým a oba se stali blízkými přáteli. Na Gandalfovu radu začali hraničáři střežit zemi zvanou Kraj a Aragorn se stal mezi lidmi v blízkých oblastech známým jako Chodec, Telcontar. Mezi lety 2957 a 2980 Aragorn podnikal velké cesty po mnoha krajích Středozemě. Gandalf o něm dokonce mluví jako o největším cestovateli tohoto věku. Navštívil doly Morie a Harad daleko na jihu. Pod jménem Thorongil („Orel s hvězdou“) sloužil nejdříve králi Thengelovi Rohanskému a pak správci Gondoru Ecthelionovi II.. Mnoho jeho činů pomohlo Západu (obecně byl zván jako Dúnadan - Muž západu, tuto přezdívku vymyslel starý Bilbo) v boji s rostoucí mocí Saurona a sám získal obrovské zkušenosti, které později využil během Války o Prsten. S malou skupinou lodí se roku 2980 vypravil z Gondoru na jih do Umbaru, kde spálil většinu korzárského loďstva a sám v boji zabil jejich pána. Po vítězství v Umbaru ale Thorongil opustil gondorské služby a místo aby oslavoval vítězství, odebral se na východ.
Později toho roku navštívil Aragorn Lórien a opět se tam setkal s Arwen. Tehdy se spolu na pahorku Cerin Amroth zasnoubili. Aragorn daroval Arwen dědictví svého rodu, Barahirův prsten.
Elrond však Aragornovi sdělil, že ruku své dcery nemůže dát nikomu menšímu než králi Gondoru a Arnoru. Aby se totiž mohla Arwen jako půlelfka mohla provdat za smrtelníka, musela se zříci svého elfského původu a přijmout na sebe Dar lidí, tedy srtelnost, a Elrond by tak byl až do skonání světa připraven o svou dceru.
Roku 3009 začal mít Gandalf pochybnosti o prstenu, který patřil hobitu Bilbovi Pytlíkovi. Proto požádal Aragorna o vypátrání stvoření jménem Glum, kterému prsten patřil předtím. Tato honba vedla Aragorna přes celý Rhovanion, až nakonec dostihl a zajal Gluma v Mrtvých močálech na sever od Mordoru. Odvedl ho pak do říše krále Thranduila v Temném hvozdu, kde byl Glum nějaký čas držen jako vězeň a vyslýchán Gandalfem.
Na podzim roku 3018 se Aragorn v Hůrce v hostinci U Skákavého poníka přidal ke čtveřici hobitů, vedené Frodo Pytlíkem, který se na Gandalfovu radu vydal se svým Prstenem do Roklinky. Hobiti byli ke hraničáři zprvu nedůvěřiví, ale když se ukázalo, že je Gandalfovým přítelem, přijali jej za svého vůdce na cestu divočinou. Aragorn je pak bránil při útoku Nazgûlů a pomohl jim dostat se bezpečně do Roklinky.
V Roklince byl Aragorn vybrán jako jeden z členů Společenstva prstenu, jakožto zástupce lidí spolu s Boromirem z Gondoru. Před odchodem družiny elfí kováři znovu zkuli úlomky Narsilu a Aragorn přejmenoval meč na Andúril, „Plamen Západu“.
Když Gandalf padl do hlubin při boji s Balrogem, Aragorn se místo něj ujal vedení Společenstva a dovedl je do Lothlórienu a poté na elfích člunech po Velké řece až k Rauroským vodopádům. Původně měl v plánu pokračovat spolu s Boromirem do Gondoru a pomoci jeho lidu ve válce, ale po ztrátě Gandalfa získal zodpovědnost také za pokračování jeho úkolu a cesty do Mordoru, a nemohl se tak rozhodnout, kterým směrem dál pokračovat. Nicméně, Frodo udělal rozhodnutí pokračovat do Mordoru raději sám a tajně opustil družinu, následován jen věrným Samem. Zároveň byl Boromir zabit a zbylí dva hobiti Pipin a Smíšek zajati skřety. V této situaci se Aragorn rozhodl pronásledovat skřetí oddíl do Rohanu a pokusit se o osvobození hobitů. Následovali jej zbylí členové Společenstva, Legolas a Gimli.
Na rohanských pláních se tři pronásledovatelé setkali s maršálem Éomerem, od kterého se dozvěděli, že celá družina skřetů byla pobita. Na místě bitvy ale Aragorn objevil stopy, ze kterých zjistil, že hobiti přežili a uprchli do lesa Fangornu. Při sledování stop se tři společníci setkali s Gandalfem, který se vrátil ze smrti jako Gandalf Bílý.
Spolu s Gandalfem se tři společníci vydali do Edorasu. Když byl král Théoden vyléčen ze Sarumanovy zlé moci, vydali se spolu s ním do Helmova žlebu, kde se Rohirové shromáždili k obraně před Sarumanovým vojskem. V Edorasu se Aragorn setkal s rohanskou princeznou Éowyn, která ho obdivovala a zamilovala se do něj. Aragorn, zasnoubený s Arwen, ale nemohl její lásku opětovat.
V Bitvě o Hlásku prokázali Aragorn, Legolas a Gimli velkou statečnost. O něco později se Aragorn setkal s družinou hraničářů ze Severu, kterou vedl jeho příbuzný Halbarad a byli v ní také Elrondovi synové Elladan a Elrohir. Ti mu předali zástavu s bílým stromem jako znakem Elendilova rodu, kterou pro něj vlastnoručně vyrobila Arwen. Když byl získán Orthancký palantír, Aragorn jej použil, aby odlákal Sauronovu pozornost od Froda. Ukázal se tak Temnému pánovi jako Isildurův dědic. Sauron pravděpodobně získal dojem, že se Aragorn zmocnil Jednoho prstenu, a tak uspíšil svůj útok na Minas Tirith a podnikl jej dříve, než měl původně v plánu.
Aby Aragorn přivedl včas potřebnou pomoc pro Minas Tirith, oddělil se spolu s Legolasem, Gimlim a hraničáři od Rohanského vojska. Tato skupina byla později nazývána Šedá družina. Vydali se do Šeré brázdy a odtamtud po Stezkách Mrtvých. Aragorn přivolal Mrtvé z Šeré brázdy ke kameni Erech, aby splnili svou přísahu, pomohli v boji Gondoru a splatili tak svůj dluh za zradu Isildura ve Válce Posledního spojenectví. S pomocí Mrtvých byli v Pelargiru poraženi umbarští korzáři a Aragorn prohlásil přísahu za splněnou a dal Mrtvým svobodu. S Šedou družinou a velkým množstvím mužů z jižních lén Gondoru se pak Aragorn vydal na korzárských lodích po řece k Minas Tirith, kde v pravý čas zasáhl do Bitvy na Pelennorských polích. Blížící se černé lodě vyděsily obránce města, ale když Aragorn rozvinul zástavu s bílým stromem, vnesl do jejich srdcí naopak naději a brzy definitivně zvrátil vítězství v bitvě na stranu Gondoru.
Po bitvě se nechtěl Aragorn ještě otevřeně odhalovat jako dědic královského trůnu. Na žádost Gandalfa však tajně vstoupil do města, aby mohl uplatnit své léčebné schopnosti v Domech uzdravování. Tam vyléčil Éowyn a Smíška z Černého stínu a správce Faramira z následků zásahu otráveným šípem. Tato zázračná uzdravení však neušla gondorským lidem a podle staré moudrosti, že „ruce krále jsou ruce uzdravitele“, se brzy městem šířila novina, že se po staletích vlády správců vrátil do Gondoru král. Aragorn se ale rozhodl odložit svůj nárok, dokud nebude rozhodnuta Válka o Prsten, a ponechal tak správu města a Gondoru v rukou Faramira.
Aby zajistil Frodovi co nejlepší podmínky při plněnní jeho poslání v Mordoru, rozhodl se Aragorn vypravit se s vojskem vstříc Mordoru, a tak co nejvíce odlákat Sauronovu pozornost a zároveň jej utvrdit v myšlence, že Prsten je v Aragornově držení. Při pochodu k Černé bráně se vojsko ohlašovalo jako armáda Pánů Západu. Kromě Aragorna jí veleli Éomer Rohanský a Imrahil, kníže Dol Amrothský. Hlavním mluvčím při vyjednávání u brány byl Gandalf.
Po Sauronově konečné porážce byl Aragorn 1. května 3019 korunován jako král Elessar, což bylo jméno, které dostal od Galadriel a které je z Quenyi překládáno jako „elfkam“. Stal se dvacátým šestým králem Arnoru, třicátým pátým králem Gondoru a prvním Velkým králem Obnoveného království, ačkoli trvalo ještě několik let, než bylo Severní království skutečně obnoveno. Pro svůj rod si zvolil nové jméno Telcontar, což je quenijským překladem jména „Chodec“, jak byl před Válkou o Prsten znám v Hůrce. Brzy po své korunovaci se Aragorn oženil s Arwen.
Král Elessar vládl Gondoru do roku 120 Čtvrtého věku. Jeho vláda byla spojena s velkým rozkvětem Gondoru i Arnoru a obnovou vztahů mezi lidmi, elfy a trpaslíky. Pozval elfy pod vedením Legolase, aby se usídlili v Ithilienu, udělali ho ještě krásnějším než dřív a přinesli zeleň i do ulic Minas Tirith, a trpaslíky pod vedením Gimliho, aby obydleli Křišťálové jeskyně a svým uměním opravili zničenou bránu Minas Tirith. Král vedl vojska Obnoveného království spolu se svým přítelem a spojencem, Rohanským králem Éomerem, na velké válečné výpravy proti nepřátelským Východňanům a Haradským, dokud nebyla obnovena vláda Gondoru nad oblastmi, ztracenými v minulých staletích.
Zemřel ve věku 210 let, po 120 letech vlády. Nastoupil po něm jeho syn Eldarion, kromě něj měl ještě aspoň dvě dcery. Aragornovi byla dána milost určit si vlastní čas smrti, když cítil, že se jeho čas chýlí ke konci. Arwen, hluboce zarmoucená smrtí svého milovaného manžela, odešla z Gondoru do Lothlórienu, kde zemřela brzy poté na pahorku Cerin Amroth, kde se kdysi zasnoubili.