V místě, kde silnice zahýbala vpravo kolem úpatí kopce, byl veliký hostinec. Postavili ho v dávných časech, kdy býval provoz po cestách mnohem větší. Hůrka totiž stála na prastaré křižovatce cest: těsně před příkopem se západně od vsi křižovala s Východní cestou jiná prastará cesta a dříve po ní cestovalo mnoho lidí i různých jiných národů. „Divné jako novina z Hůrky“ bylo dosud příslovím ve Východní čtvrtce, a pocházelo z dob, kdy se v hostinci vyprávěly noviny ze Severu, Jihu a Východu a kdy si je tam Krajané častěji chodívali poslechnout. Severní země však byly už dávno opuštěné a Severní cesta málo používaná; zarostla trávou a Hůrečtí jí říkali Zelená cesta.
Hůrecký hostinec stál ovšem pořád a hostinský byl důležitou osobou. V jeho domě se scházeli velcí i malí leniví, povídaví, zvídaví obyvatelé ze všech čtyř vesnic; byl také útočištěm Hraničářů a jiných poutníků a těch cestovatelů (většinou trpaslíků), kteří dosud putovali po Východní cestě z Hor a do Hor.
LotR I 9