|
| |
RhovanionDivočinaWilderland |
|
Označení pro rozlehlou oblast v okolí Temného hvozdu. Její hranice nebyly přesně určeny, ale jednalo se zhruba o území mezi Mlžnými horami na západě, Šedými horami na severu a Hnědými zeměmi na jihu.
Jak název napovídá, jednalo se o divoké území, kde bylo koncem Třetího věku jen málo civilizovaných obyvatel. Na severovýchodě bydleli lesní elfové, jezerní lidé v Esgarothu a trpaslíci v Ereboru, na jihozápadě elfové v Lothlórienu. Také poslední Seveřané mezi Celduinou a Carnen. Ti ale naprosto zanikli za Války o Prsten. Ale byl tam také pahorek Dol Guldur, který proslul jako sídlo Saurona předtím, než se roku 2941 vrátil do Mordoru.
V dřívějších dobách bylo obyvatel Rhovanionu víc; většinu jich tvořili Seveřané. Ve třináctém století se kníže Vidugavia, jehož říše ležela mezi Temným hvozdem a Celduinou, prohlásil králem Rhovanionu a navázal přátelské styky s Gondorem, kterému pomohl ve válce proti Východňanům. Gondorský regent a následník trůnu Minalcar sem poslal svého syna Valacara jako vyslance. Ten si zdejší zemi oblíbil a vzal si za ženu Vidugaviovu dceru Vidumavi. Narodil se jim syn Eldacar, v jazyce Seveřanů nazývaný Vinitharya. To později způsobilo Příbuzenský svár, protože když nastoupil Eldacar po svém otci na trůn, mnozí Gondorští nebyli ochotni ho uznat kvůli jeho polovičnímu severskému původu.
Později byla mnoha nájezdy moc Seveřanů oslabena a když kolem roku 1850 začaly nájezdy Vozatajů, byla většina obyvatelstva Rhovanionu zotročena. Roku 1899 vypukla vzpoura proti Vozatajům, s jejíž pomocí je gondorský král Calimehtar porazil na Dagorladu.
Po vytlačení Vozatajů se počet Seveřanů zmenšil, a tak se jich většina stáhla do údolí Anduiny. Roku 1977 je jejich vůdce odvedl na sever a dal základ Éothéodu, který trval do roku 2510, kdy se lid pod vedením Eorla Mladého odstěhoval na jih do země Calenardhon, kterou dostal darem od správce Gondoru Ciriona.Jak je ale výše zmíněno, zůstávali poslední Seveřané mezi Celduinou a Carnen
Část Seveřanů ve Rhovanionu žila ale i na severovýchod od Temného hvozdu, hlavně ve městech Esgaroth a Dol, kde navázali přátelství s trpaslíky z Ereboru.
Ze Rhovanionu také nejspíš pocházeli hobiti, kteří kolem roku 1150 prošli přes průsmyky Mlžných hor do Eriadoru. Po roce 1350 se někteří Statové ze strachu z Angmaru vrátili zpátky do Rhovanionu a založili osady u Kosatcové řeky. Z nich pocházel i Sméagol, zvaný Glum, který někdy kolem roku 2463 získal Jeden prsten a pak se 474 let skrýval v temné jeskyni v horách.
Jak název napovídá, jednalo se o divoké území, kde bylo koncem Třetího věku jen málo civilizovaných obyvatel. Na severovýchodě bydleli lesní elfové, jezerní lidé v Esgarothu a trpaslíci v Ereboru, na jihozápadě elfové v Lothlórienu. Také poslední Seveřané mezi Celduinou a Carnen. Ti ale naprosto zanikli za Války o Prsten. Ale byl tam také pahorek Dol Guldur, který proslul jako sídlo Saurona předtím, než se roku 2941 vrátil do Mordoru.
V dřívějších dobách bylo obyvatel Rhovanionu víc; většinu jich tvořili Seveřané. Ve třináctém století se kníže Vidugavia, jehož říše ležela mezi Temným hvozdem a Celduinou, prohlásil králem Rhovanionu a navázal přátelské styky s Gondorem, kterému pomohl ve válce proti Východňanům. Gondorský regent a následník trůnu Minalcar sem poslal svého syna Valacara jako vyslance. Ten si zdejší zemi oblíbil a vzal si za ženu Vidugaviovu dceru Vidumavi. Narodil se jim syn Eldacar, v jazyce Seveřanů nazývaný Vinitharya. To později způsobilo Příbuzenský svár, protože když nastoupil Eldacar po svém otci na trůn, mnozí Gondorští nebyli ochotni ho uznat kvůli jeho polovičnímu severskému původu.
Později byla mnoha nájezdy moc Seveřanů oslabena a když kolem roku 1850 začaly nájezdy Vozatajů, byla většina obyvatelstva Rhovanionu zotročena. Roku 1899 vypukla vzpoura proti Vozatajům, s jejíž pomocí je gondorský král Calimehtar porazil na Dagorladu.
Po vytlačení Vozatajů se počet Seveřanů zmenšil, a tak se jich většina stáhla do údolí Anduiny. Roku 1977 je jejich vůdce odvedl na sever a dal základ Éothéodu, který trval do roku 2510, kdy se lid pod vedením Eorla Mladého odstěhoval na jih do země Calenardhon, kterou dostal darem od správce Gondoru Ciriona.Jak je ale výše zmíněno, zůstávali poslední Seveřané mezi Celduinou a Carnen
Část Seveřanů ve Rhovanionu žila ale i na severovýchod od Temného hvozdu, hlavně ve městech Esgaroth a Dol, kde navázali přátelství s trpaslíky z Ereboru.
Ze Rhovanionu také nejspíš pocházeli hobiti, kteří kolem roku 1150 prošli přes průsmyky Mlžných hor do Eriadoru. Po roce 1350 se někteří Statové ze strachu z Angmaru vrátili zpátky do Rhovanionu a založili osady u Kosatcové řeky. Z nich pocházel i Sméagol, zvaný Glum, který někdy kolem roku 2463 získal Jeden prsten a pak se 474 let skrýval v temné jeskyni v horách.