Encyklopedie


Lothlórien

Lórien, Laurelindórenan, Zlatý les, Dwimorden

Golden Wood


Lothlórien Zlatý les
Cerin Amroth pahorek Cerin Amroth, sídlo krále Amrotha
Lesní království elfů ve Rhovanionu podél toku Stříberky na východní straně Mlžných hor. Původně to byla rozsáhlá říše lesních elfů, která se v jejich jazyce nazývala Lórinand. Bylo to jediné místo ve Středozemi, kde ve větším počtu rostly mallorny, které se sem dostaly z Númenoru prostřednictvím krále Gil-galada. Králem Lórienu byl nejdříve Amdír, který přišel z Beleriandu, a poté co padl na Dagorladu vládl jeho syn Amroth. V zemi také nějaký čas bydlela Galadriel, která vymyslela název Lórien, jako připomínku kraje Lórien ve Valinoru. Hlavním centrem země byl Caras Galadhon, ale Amroth bydlel na pahorku, který se podle něj nazýval Cerin Amroth.
Amroth zahynul roku 1981 z lásky k elfce Nimrodel, které slíbil, že s ní odejde do země míru - do Valinoru za mořem. Ale cestou na jih do Edhellondu se navzájem ztratili a když Amroth došel do přístavu, chtěl na ni čekat a snažil se zdržet odplutí lodi, která se chystala na cestu na Západ. Když ale přišla podzimní bouře, zakotvená loď, na níž Amroth spal, přetrhla lano a vyplula na moře. Když se probudil, byli už daleko od pobřeží. Protože se však Amroth nedokázal smířit s tím, že by byl od své Nimrodel odloučen, vrhnul se do moře, aby doplaval zpátky k břehu. Víckrát ho už nikdo ze Středozemě neviděl.
Od té doby vládli Lothlórienu Galadriel a Celeborn, ale už nepřijali titul krále a královny, byli strážci, kteří jej provedli nedotčený Válkou o Prsten. Díky mallornům se Lothlórienu říkalo také Zlatý les, protože jejich listy na podzim neopadávaly, ale jen zlátly, a když brzy na jaře opadaly, tak už stromy zlatými květy:
Měl stříbřitou a hladkou kůru a větve mířily obloukem nahoru jako u buku, nikdy však neměl víc než jeden kmen. Llisty se podobaly bukovým, ale byly větší, na líci bledězelené a na rubu stříbřité a na slunci se blyštěly; na podzim neopadávaly, ale měnily se v bledé zlato. Na jaře strom nesl zlaté květy v chumáčích jako třešeň a kvetl až do léta; sotva se rozpukly květy, listí opadalo, takže během jara a léta měl háj malinornů zlatý koberec a zlatou střechu, avšak sloupoví bylo stříbrošedé. Jeho plodem byl oříšek se stříbrnou skořápkou; šestý král Númenoru Tar-Aldarion jich několik daroval Lindonskému králi Gil-galadovi. V té zemi se neuchytily, ale Gil-galad nějaké dal své příbuzné Galadriel a ony pod její mocí rostly a vzkvétaly ve střežené zemi Lothlórienu u řeky Anduiny, dokud Vzněšení elfové nakonec neopustili Středozem; nedosahovaly však výšky ani objemu velkých hájů na Númenoru.



zpět