Galadriel byla dcerou noldorského knížete Finarfina a Eärwen, dcery Olwëho. Měla za manžela Celeborna a spolu měli jedinou dceru Celebrían. Říká se o ní, že byla druhá nejmocnější z Eldar po samotném Fëanorovi a i toho překonávala v moudrosti. Zároveň byla proslulá i svou krásou a zejména nádhernými stříbrozlatými vlasy. Říká se, že její vlasy zachytily světlo Dvou stromů a dokonce byly pro Fëanora inspirací pro vyrobení silmarilů. Galadriel byla jediná z noldorských knížat, která se dožila ve Středozemi konce Třetího věku.

Existují různé verze příběhu o tom, jak se dostala z Valinoru do Středozemě, což souvisí i s původem jejího manžela Celeborna. Podle starší verze šla společně s ostatními Noldor na jejich útěku z Valinoru a dokonce patřila k významným vůdcům vzpoury. Se svým mužem se pak seznámila až ve Středozemi. Podle pozdější verze ale Celeborn pocházel z amanských Teleri a žil v Alqualondë, kde se také seznámil s Galadriel. Oba toužili prozkoumávat tajemné kraje Středozemě, a tak se rozhodli odplout přes moře, aniž by se jakkoli zajímali o silmarily, kvůli nimž se do Středozemě vydal Fëanor. Nepožádali ale Valar o svolení a shodou okolností odpluli zrovna v té době, kdy se odehrála Vzpoura Noldor, takže se na ně vztáhla stená sudba.

Když se Galadriel dostala do Středozemě, usídlila se v Doriathu u Elweho Thingola, který byl jejím příbuzným (její matka byla dcerou Olwëho, Thingolova bratra).

Na začátku Druhého věku žila nějaký čas se zbytkem beleriandských Eldar v Lindonu, ale brzy se s Celebornem rozhodli vydat se na východ. Překročili Ered Luin a na čas se usídlili u jezera Nenuial pak pokračovali na jihovýchod, až mezi řekou Gwathló a Mlžnými horami založili zemi Eregion, která měla navázat na slavná noldorská království Prvního věku. Navázali kontakt s nandorským královstvím Lórinand na druhé straně Mlžných hor a s trpasličí říší Khazad-dûm. Právě spojenectví Noldor a Durinova lidu vedlo k velkému rozkvětu a prosperitě v obou říších. V Eregionu získával čím dál větší vliv kovářský cech Gwaith-i-Mírdain, vedený Fëanorovým vnukem Celebrimborem, který jako své největší dílo vyrobil Prsteny moci. Byl ale polapen do léčky Sauronem, který se pod jménem Annatar vetřel do jeho přízně a ovlivnil jeho dílo. Galadriel ale Annatarovi nikdy nevěřila a tušila jeho zlé úmysly, i když nevěděla, o koho se jedná. Když Sauron ukoval Jeden Prsten, Celebrimbor poznal, že byl oklamán. Byla to právě Galadriel, kdo mu poradil, aby včas odeslal Tři prsteny do bezpečí, daleko od Eregionu. Celebrimbor svěřil dva Gil-galadovi a jeden dal přímo Galadriel, která pak odešla skrz Khazad-d?m do Lórinandu a unikla tak před vapleněním Eregionu. Galadriel dostala Nenyu, prsten s diamantem. Dokud Sauron používal Jeden prsten, Galadriel svůj prsten nepoužívala, aby se její dílo neobrátilo ke zlému, ale po Sauronově porážce na konci Druhého jej mohla využít k tomu, aby uchovala Lothlórien před zlem a před úpadkem a vytvořila z něj útočiště, které až do konce Třetího věku odolávalo všemu ohrožení.

Roku 109 Třetího věku se Galadrielina dcera Celebrían provdala za Elronda. Spolu pak měli tři děti, ale Celebrían později musela odplout na Západ, když byla raněna otráveným šípem a ztratila radost ze Středozemě.

Králem Lórienu byl po většinu Třetího věku Amroth, syn Amdírův. Když ale trpaslíci v Khazad-dûm probudili dávné zlo v podobě balroga, mnoho lesních elfů utíkalo z blízkého Lórienu na jih k moři. Jednou z nich byla i Amrothova láska Nimrodel. Amroth ji šel hledat a již se nevrátil , protože utonul v Belfalaské zátoce. Galadriel s Celebornem pak převzali vládu nad Lothlórienem, ale netitulovali se král a královna, ale pouze pán a paní.

V první polovině třetího věku se v Dol Gulduru, blízko Lórienu, objevila zlá moc. Postupem času sílila a Galadriel se proti ní snažila aktivně bránit, i ještě než vyšlo najevo, že je to Sauron. Roku 2463 se podílela na vytvoření Bílé rady. Prosazovala spolu s Gandalfem útok na Dol Guldur, ale Saruman byl proti, takže k útoku došlo až roku 2941. Sauron ale už byl na útok připraven a pouze se stáhl do Mordoru. Dol Guldur později opět obsadil jeden z nazgûlů.

U Galadriel čas od času pobývala její vnučka Arwen Undómiel. Roku 2980 se tu s ní po dlouhé době setkal Aragorn a oba se na pahorku Cerin Amroth zasnoubili.

Během Války o Prsten Galadriel na podzim roku 3018 pomohla Společenstvu Prstenu, které se uchýlilo do její země na útěku před skřety z Morie. Ukázala Frodovi a Samovi Zrcadlo Galadriel – kouzelné vodní zrcadlo, které ukazovalo náznaky budoucnosti. Frodo zjistil, že je nositelkou jednoho ze Tří prsenů, a nabídl jí Jeden prsten. Galadriel překonala pokušení obrovské moci a nabídku odmítla.

Později když společenstvo odcházela z Lothlórienu, dala Galadriel každému cenné dary: každý dostal lórienský plášť a sponu, Frodovi dala lahvičku obsahující světlo Eärendilovy hvězdy, Sam dostal krabičku se semenem mallornu a požehnanou zemí z Gladrielina sadu, Pipin a Smíšek dostali stříbrné opasky se sponou v podobě květiny, Boromirovi dala zlatý opasek, Aragornovi pochvu pro jeho meč Andúril a zelený kámen Elessar, Legolasovi dlouhý a silný luk, a Gimlimu nechala na vybranou, jaký dar by si přál. Trpaslík nejdříve nechtěl nic, ale pak se svěřil s tím, že jediné, co by chtěl, je pramínek jejích vlasů, které jsou krásnější než všechno zlato.

Po odchodu Společenstva se Galadriel aktivněji zapojela do událostí. Vyslala Pána orlů Gwaihira, aby v horách pátral po Gandalfovi. Tak byl Gandalf zachráněn z vrcholku Celebdilu a přinesen do Lórienu. Když se vydal opět na cestu, Galadriel po něm poslala zprávu Aragornovi, aby nezapomněl na proroctví o Stezkách Mrtvých. Také vyslala poselství na sever, aby přivolala hraničáře na pomoc jejich pánu.

11 března 3019 se Galadriel bezprowtředněji zapojila do války, protože z Dol Gulduru vyšlo vojsko, aby překročilo Velkou řeku a napadlo Lórien. Moc Galadriel ale byla tak velká, že Lórien nemohl být dobyt, pokud by se o to nepokusil sám Sauron. Proto byl útok odražen a stejně tak i další dva 15. a 22. března, ačkoli lesy Lórienu utrpěly velké škody. Po Sauronově porážce Galadriel a Celeborn se svým lidem sami překročili řeku a zničili Dol Guldur.

Po válce navštívila Minas Tirith, kde se zúčastnila svatby Aragorna a Arwen. Potom se ještě na krátký čas vrátila do Lórienu, ale roku 3021 se vydala na západ a spolu s ostatními nositeli prstenů odplula přes Moře po zhruba 7062 letech strávených ve Středozemi.