Encyklopedie


Fëanor

Curufinwë, Fëanáro, Finwion,


Bratři - oheň a led Fëanor a Fingolfin, Losgar a Helcaraxë, oheň a led
Fëanor byl nejstarším synem Velekrále Noldor Finweho a jediným, kterého měl Finwë se svou první manželkou Míriel Serindë. Je považován za největšího a nejschopnějšího z Noldor. Jeho duch měl takovou sílu, že po porodu neměla jeho matka dál sílu k životu a odešla navždy do síní čekání, což bylo mezi Eldar ojedinělé. Odtud pochází jeho jméno Fëanáro - "Ohnivý duch", přestože původně byl znám jako Curufinwë. Měl sedm synů: Maedhrose, Maglora, Celegorma, Caranthira, Curufina a dvojčata Amroda a Amrase (kteří jsou také známi jako Ambarussa). Byl nesmírně zručným řemeslníkem a ve Valinoru dosáhl skvělých úspěchů. Hodně se naučil u zručného kováře Mahtana, jehož dceru Nerdanel si vzal za manželku. Vytvářel klenoty neobyčejných kvalit, lampy svítící vlastním vnitřním světlem a palantíry, které zprostředkovaly pohled do vzdálených míst. Zabýval se také jazykem a když upravil starší písmo sarati, vytvořil tak Fëanorovy tengwar, které se staly nejpoužívanějším písmem v Amanu i ve Středozemi. Jeho nejslavnějším dílem ale byly tři silmarily, v nichž bylo zachyceno světlo Dvou stromů ? nejkrásnější klenoty, jaké kdy vznikly. Vedle všech Fëanorových schopností a kvalit ale pro něj byla typická i nesmírná pýcha, která se stala příčinou mnoha zlého. Když byl totiž Melkor propuštěn na svobodu a žil ve Valonoru, brzy začal sám toužit po silmarilech a pouštěl tak mezi elfy lži a pomluvy, které nejvíce působily právě na Fëanora a jeho syny. Výsledkem bylo to, že Fëanor napadl a obvinil svého bratra Fingolfina, že ho chce okrást o jeho postavení. Za tento čin byl Fëanor vypovězen z Tirionu a odešel na daleký sever Valinoru, kde vystavěl pevnost a pokladnici Formenos, kam odnesl všechny své poklady včetně silmarilů. Z lásky ke svému synu jej tam následoval i Finwë. Když se jednoho dne ve Valinoru konala velká slavnost, Valar přikázali Fëanorovi přijít a zúčastnit se. Fëanor skutečně přišel, ale jeho otec zůstal na severu. Tehdy došlo k zatmění Valinoru; Melkor s Ungolianth přišli ke Dvěma stromům a zničili je. Pak podpíšili na sever, přepadli Formenos a Melkor přede dveřma pokladnice zabil Finweho a pokladnici vyloupil. Když se to Fëanor dozvěděl, vzplála v jeho srdci ohromná nenávist. Nečekal na povolení Valar a složil se svými syny strašlivou přísahu, že budou pronásledovat každého, kdo jim bude upírat silmarily. Tehdy Fëanor poprvé nazval Melkora Morgothem. Poté odvedl Noldor z Valinoru na cestu do Středozemě. Během této cesty se někteří z Noldor pod vedením Finarfina obrátili nazpět, ale Fëanor se od svého cíle nenechal odradit žádnou překážkou. Tak došlo k prvnímu zabíjení rodných v Alqualondë, když jim Teleri nechtěli poskytnout své lodě. Fëanor se jich zmocnil a neodradila jej ani Mandosova sudba, která byla nad celým zástupem pronesena. Pak odplul se svými věrnými do Středozemě a v Losgaru bílé lodě spálil, místo aby je nechal vrátit se pro ostatní Noldor, které považoval za přítěž. Brzy po tom, co Fëanorův lid přistál ve Středozemi, čekal je boj. Morgothova vojska přepadla Noldor v Mithrimu. Fëanor a jeho synové ale zaznamenali drtivé vítězství. Bojovalo se po dobu jedenácti dní v temnotě před prvním východem měsíce a bitva tak byla známá jako Dagor-nuin-Giliath - "Bitva pod hvězdami". Po poražení nepřátel se Fëanorův duch rozpálil a král Noldor se vypravil k Angbandu, aby se vypořádal se samotným Morgothem. S malou skupinkou se dostal daleko dopředu, ale než dojel k branám Angbandu, střetl se náhle s Balrogy. Jejich pán Gothmog mu zasadil smrtelnou ránu. Fëanorovi synové ale démony odehnali a odnesli umírajícího otce z bojiště. Svými posledními slovy Fëanor proklel Morgotha a žádal své syny, aby splnili svou přísahu a pomstili ho. Když zemřel, oheň jeho ducha spálil jeho tělo na prach. Tak duch Fëanora odešel do Mandosových síní, kde zůstává do konce světa. Zanechal za sebou svůj lid v Beleriandu, oddaný nesplnitelnému úkolu poražení Morgotha a získání silmarilů. Z tohoto Fëanorova dědictví vzešly všechny legendy Prvního věku Středozemě.


zpět