Hraničáři severu, nebo jen Hraničáři, byl potulný lid v Eriadoru, poslední zbytek Dúnedain z Arnoru, kteří kdysi obývali Severní království Arnor. Chránili země, kterými putovali, ačkoli kvůli jejich tajemnosti je ostatní národy považovaly za nebezpečné a nedůvěryhodné.

Měli ponurý vzhled a obvykle byli oblečeni v šedé nebo tmavě zelené barvě s pláštěm a nosili sponu ve tvaru paprskovité hvězdy.

Označení " Hraničáři Severu" používali nejčastěji ti, kteří žili v jižních zemích Rohanu a Gondoru, snad aby odlišili tento lid od hraničářů z Ithilienu. To byli, stejně jako Hraničáři Severu, také Dúnedain, ale patřili k jižnímu království Gondoru a jejich předkové byli od severních Dúnedain odděleni už asi tři tisíce let.

Pozadí

Po rozpadu Arnoru na tři království a válkách s Angmarem se počet Dúnedain v Arnoru zmenšil. Cardolan a Rhudaur brzy padly a pouze malé království Arthedain udrželo Isildurovu linii. Nakonec bylo i to zničeno v bitvě u Fornostu a Arvedui, poslední král Arthedainu, se utopil v moři.

Arveduiův syn a dědic Aranarth si už nenárokoval královský titul, protože z jeho království takřka nic nezbylo. Stal se náčelníkem, který měl vládnout zbytkům jeho lidu. Elrond měl v Imladris v úschově dědictví Isildurova rodu: úlomky Narsilu, Elendilovu hvězdu, žezlo z Annúminasu a později i Barahirův prsten, vykoupený od Lossothů.

Zbylí Dúnedain se usadili v Koutci mezi řekami Mitheithel a Bruinen, ale mnozí žili jako potulný lid po celém Eriadoru, kde tajně chránili usedlé národy jako hobity a Hůrecké před zlými bytostmi a Sauronovými špehy. Byli málo známým a málo připomínaným lidem, a jejich činy byly jen zřídka zaznamenány.

Historie

Po ztrátě Arnoru následoval Ostražitý mír a po jeho skončení se nepřátelé soustředili především na Rhovanion a Gondor. Během této doby bojovali Hraničáři v menších bitvách a potyčkách proti skřetům a vlkům, aby udrželi Eriador v bezpečí. Hobiti v Kraji pod jejich ochranou vzkvétali.

Za vlády náčelníka Arassuila se skřeti z Mlžných hor stali odvážnějšími a pokusili se napadnout Eriador. Hraničáři svedli mnoho bitev, když se je snažili zadržet, ale jedné skupině se podařilo proniknout až do Kraje a byla odražena skupinou statečných hobitů pod vedením Bandobrase Brala v roce 2747. Brzy poté přišla Dlouhá zima, ve které mnoho lidí přišlo o život. Čaroděj Gandalf přišel hobitům na pomoc a s jeho pomocí mnozí přežili.

Roku 2911, za Argonuiho vlády, začala Krutá zima, kdy zamrzla Brandyvína. Zároveň vpadli Bílí vlci ze severu do Eriadoru. V posledním roce jeho vlády velké záplavy zpustošily Enedwaith a Minhiriath a zanechaly Tharbad zničený a opuštěný. Následující roky byly klidné, i když Arador byl zabit horskými zlobry a jeho syn Arathorn II. byl zabit při lovu skřetů.

Po Arathornovi nastoupil jeho syn Aragorn II., který v letech 2957 až 2980 podnikal velké cesty a sloužil ve vojsku rohanského krále Thengela a gondorského správce Ectheliona II. Mnohé z jeho činů oslabily Saurona a jeho spojence.

Čaroděj Saruman, který žárlil na Gandalfa, tajně sledoval Gandalfův zájem o hobity a nasadil špehy v Hůrce a Jižní čtvrtce Kraje. V letech předcházejících válce o Prsten jeho špehové viděli, že Kraj je bedlivě střežen Hraničáři. Když měl Gandalf podezření, že Bilbo Pytlík vlastní Jeden prsten, byla stráž zdvojnásobena. Také požádal Aragorna, aby našel Gluma.

V době nadcházející Války o Prsten rostla aktivita všech zlých tvorům, proti kterým Hraničáři bojovali. Byli tak rozptýleni a když Aragornův pobočník Halbarad vedl oddíl Hraničářů na jih, aby Aragornovi pomohl ve válce, ve spěchu se mu v podařilo shromáždit jen třicet mužů, kteří pak bojovali v bitvě na Pelennorských polích.

Aragorn se nakonec stal králem Elessarem Sjednoceného království a Hraničáři se ve Čtvrtém věku opět stali sjednoceným národem pod Elendilovou linií.