Bitva na Pelennorských polích byla velká bitva svedená v rámci Války o Prsten mezi Gondorem a Rohanem s pomocí Dúnedain ze Severu a pod velením Gandalfa na jedné straně proti Sauronovým armádám z Morgulu, Rhûnu, Chandu a Haradu pod velením Černokněžného krále na straně druhé. Proběhla na Pelennorských polích 14-15 března 3019 T. v., když se mordorské vojsko pokusilo dobýt Minas Tirith. Bitva skončila vítězstvím Gondoru a jeho spojenců a ubráněním města. Byla to nejen největší bitva Války o Prsten, ale i celého Třetího věku.

Počet účastníků není přesně znám. Rohirů bylo kolem 6000, vojáků Minas Tirith mohlo být kolem 2000, mužů z jižních lén dorazivších před bitvou necelých 3000, posil z jihu na korzárských lodích pravděpodobně více. Na druhé straně bylo mnohem větší vojsko. Haradských bylo aspoň 18 000, skřetů velmi zhruba kolem 25 000, Východňanů odhadem kolem 10 000.

K bitvě se začalo schylovat už 13. března, když mordorské vojsko prolomilo Rammas Echor, vstoupilo na Pelennorská pole a oblehlo Minas Tirith. Obrana města byla značně oslabena tím, že jižní provincie (Lebennin, Belfalas, Anfalas) poslaly na obranu hlavního města jen desetinu své síly, protože se obávaly vylodění Umbarských korzárů. Mordorské vojsko útočilo na město mnoha katapulty se zápalnými střelami, čímž se povedlo rozpoutat v prvním kruhu města rozsáhlé požáry. Zároveň byl útok ze vzduchu podporován nazgûly na svých okřídlených netvorech, kteří hlavně rozsévali mezi obránci strach. Hlavní útok ale směřoval na bránu, která byla nejslabším místem jinak neproniknutelých hradeb. Pomocí obrovského beranidla nazvaného Grond se podařilo bránu rozbít a Černokněžný král už chtěl vstoupit do města, kde mu stál v cestě jenom Gandalf, když přišly dlouho očekávané posily: Rohirové.

Tím začala samotná bitva na otevřené pláni. Rohirové pod vedením krále Théodena vpadli nečekaně ze severu do boku mordorských vojsk (díky pomoci Divokých lidí se jim podařilo dostat se do bitvy, aniž by to Sauronovi služebníci čekali) a podařilo se jim tak rozpoutat chaos. Brzy ovládli celou severní polovinu Pelennoru. Haradská jízda se pokusila o protiútok, ale přes početní převahu nebyla úspěšná. Théoden zabil vůdce jižanů a strhl jeho praporec s černým hadem. Útok Rohirů ale zastavil Černokněžný král, který rozptýlil královu gardu. Théodenův kůň Bělohřívák byl zasažen černou střelou, padl a zavalil krále pod sebou. Když se ale nazgûlova nestvůra snesla ke koni, na obranu krále se postavila jeho neteř Éowyn, která celou dobu jela s vojskem v přestrojení za bojovníka. S pomocí hobita Smělmíra se jí pak podařilo nazgûla zabít. Král Théoden však také zemřel a velení nad rohanským vojskem převzal nový král Éomer.

Z města zatím vyšli gondorští muži pod velením knížete Imrahila na pomoc Rohirům. Mordorský velitel Gothmog ale povolal zálohy, aby zabránil gondorskému a rohanskému vojsku dostat se k sobě. Haradští se zatím seskupili kolem svých mûmaků, na které se ani Rohirové netroufli. Éomer se ocitl v obklíčení a odříznut od posil, když se náhle objevili noví účastníci bitvy: Černé lodě Umbarských korzárů. Ty zprvu vyvolaly v gondorském a rohanském vojsku děs a v mordorském radost, ale brzy se situace obrátila, když vyšlo najevo, že v lodích připlouvají gondorské posily z jižních lén, které přivedl Aragorn. Bitva se tak definitivně obrátila ve prospěch Gondoru a Sauronovo vojsko se rázem ocitlo pod útokem ze tří stran. Haradští a Východňané se urputně bránili a nemínili se vzdát, ale nakonec nezůstal v kruhu Pelennoru jediný živý nepřítel.

Výsledkem bitvy bylo jednotnačné vítězství vojsk Západu a záchranu Minas Tirith před dobytím. Sauronova vojska však zdaleka nebyla zničena; vojsko na Pelennorských polích představovalo jen menší část jeho armád. Pokud by totiž neuspěl úkol nositele Prstenu, neměli kapitáni Západu šanci Saurona vojensky porazit. Proto bylo rozhodnuto krátce po bitvě vypravit vojsko přímo k Morannonu – Černé bráně Mordoru – aby co nejvíce odpoutali Sauronovu pozornost od vnitřku jeho říše.