Dúnedain neboli Dúnadané byli ve Středozemi žijící potomci Númenorejců. Jméno Dúnedain znamená "Lidé ze západu" a odkazuje na to, že byli potomky tří domů Edain, kteří bojovali v Prvním věku proti Morgothovi, a později přišli zpět do Středozemě ze Západní říše.

Dúnedain se vyznačovali velkým tělesným vzrůstem, silnou vůlí i dlouhověkostí (dožívali se zpočátku 200-300 let, v průběhu Třetího věku se však jejich délka života přibližovala ostatním lidem). Dúnadané mluvili původně úředním jazykem Númenoru - adûnajšinou, ale Věrní ovládali také jazyky elfů, Sindarin a Quenyu. Z adûnajštiny se ve třetím věku vyvinula Obecná řeč a klasickou adûnajštinu používali pouze Černí Númenorejci.

První Dúnedain se ve Středozemi usazovali už od poloviny Druhého věku, za rozkvětu Númenoru, kdy byly na pobřežích Středozemě zakládány tam kolonie a přístavy. Po Pádu Númenoru založili Říše ve Vyhnanství - Arnor a Gondor, ale také dále na jihu mnohá další panství podřízená Sauronovi. Tak vznikly tři hlavní skupiny Dúnedain: Dúnedain z Arnoru, Dúnedain z Gondoru a Černí Númenorejci.

Jejich osudy byly rozdílné: Dúnedain z Arnoru si zachovali nejvíce ze své vznešenosti, ale jejich království časem zaniklo a jejich populace se ztenčila, až z nich zbyli více méně jen hraničáři. Dúnedain z Gondoru prosperovali, jejich říše dlouho sílila, ale mnohem více se mísili s menšími lidmi, a tak na konci Třetího věku jen menší část obyvatel Gondoru měla znatelný númenorský původ, takže se o nich nemluvilo jako o Dúnedain, ale spíše prostě jako o Gondorských. Černí Númenorejci pak ještě tisíc let po Válce poslední aliance udržovali vlastní silnou říši v Umbaru, ale pak byli poraženi Gondorem a už nikdy zcela nezískali dřívější slávu - zřejmě se také dosti mísili s okolním obyvatelstvem, a tak i když se později Umbar zase osamostatnil, tak na konci Třetího věku se jednalo o mnohem více haradské než númenorské město. Přesto i tehdy existovali tací, kteří se jejich odkazu hlásili (jako Ústa Sauronova).