Boromir byl prvním synem gondorského správce Denethora a jedním z Devíti pěších. Jeho matkou byla Finduilas Dol-Amrothská, mladším bratrem Faramir. Boromir byl pojmenován podle slavného správce, který vládl Gondoru v pětadvacátém století Třetího věku. Boromir byl velkým bojovníkem a hlavním kapitánem Gondorského vojska. Vzhledem působil jako typický potomek Númenorejců, ale povahou se podle Gandalfa lišil od svého otce a mladšího bratra, protože se vždy věnoval více boji než studiu starodávné moudrosti. V tom se podobal poslednímu Gondorskému králi Eärnurovi.

Boromir se narodil roku 2978. Následujícího roku se Denethor stal správcem Gondoru, nastupuje po svém otci Ectheliionovi II.. Denethor vždy ze svých dvou synů upřednostňoval Boromira, ale to nikdy nevedlo mezi bratry k nesnášenlivosti a rivalitě, protože Faramir vždy svého staršího bratra respektoval a obdivoval a Boromir zase Faramira ochraňoval a pomáhal mu. Boromir byl vždy považován za silnějšího a odvážnějšího.
Roku 3018 prožil nejdřív jeho bratr a potom i on sám prorocké sny, ve kterých se objevila záhadná báseň:

Proto se Boromir rozhodl vydat se na cestu do Roklinky (Imladris), aby tam hledal odpověď na svou hádanku. Jeho náročná cesta trvala 110 dní a putoval zapomenutými cestami, aby se dostal do Imladris, přestože v Gondoru už málokdo věděl, kde se toto elfské útočiště nachází. Po cestě ztratil svého koně, když překračoval Šeravu po zbytcích mostu v Tharbadu.

Boromir řízením osudu dorazil do Roklinky právě v době, kdy byla zahájena Elrondova rada. Předstoupil před ní a hovořil o úsilí Gondoru při boji se Sauronem, kterým zajišťuje ostatním zemím mír. Snažil se přesvědčit radu, aby byl Jeden prsten využit pro boj s Temným pánem. Nakonec ale přijal rozhodnutí vypravit se s Prstenem do Mordoru a stal se členem Společenstvo pratenu.

Při odchodu Společenstva z Roklinky zatroubil Boromir na svůj velký roh, aby dodal výpravě vznešenost. Ukázal se jako neocenitelný člen družiny, když poradil společníkům, aby si před výstupem do Průsmyku Caradhrasu nasbírali palivové dříví, a zachránil je tak před umrznutím. V průsmyku ukázal svou sílu, když spou s Aragornem prošlapával cestu po ramena vysokým sněhem. V Lothlórienu byl Boromir více než ostatní členové Společenstva vyveden z míry, když Paní Galadriel zkoumala jeho mysl. Při odchodu z Lórienu obdržel darem zlatý pás a elfský plášť.

Když Společenstvo dorazilo k Rauroským vodopádům, Frodo se měl rozhodnout, jestli chce pokračovat do Mordoru nebo do Minas Tirith. Vzal si čas na rozmyšlenou a odešel do lesa z trávníku Parth Galen, kde tábořili. Boromir se s ním po chvíli setkal v lese a pokusil se ho přesvědčit o svém názoru, že Prsten by se měl odnést do Minas Tirith a použít jako zbraň v boji s Mordorem. Když Frodo odmítl, podlehl Boromir moci Prstenu a pokusil se jej vzít Frodovi násilím. Frodo si ale včas Prsten nasadil a jako neviditelný Boromirovi unikl. Boromir rychle procitl z omámení a chtěl se Frodovi omluvit, ale už ho nenašel.

Boromir řekl zbytku Společenstva o Frodově zmizení a když se hobiti rozutekli, Aragorn mu přikázal hlídat Pipina a Smíška. Po napadení skřety zatroubil na svůj roh, a přivolal tak Aragorna, který ale dorazil příliš pozdě. Mezitím byl Boromir smrtelně raněn a skřeti unesli oba hobity, které bránil. Troubení Boromirova rohu bylo slyšet i v Minas Tirith. Umírající Boromir požádal Aragorna, aby zachránil Minas Tirith, když on sám selhal. Aragorn ho ale ujistil, že neselhal a málokdo dosáhl v bitvě takového vítězství jako on. Boromir zemřel 26. února 3019.

Po smrti bylo Boromirovo tělo uloženo do jednoho z elfských člunů spolu s jeho mečem, pásem, pláštěm, zlomeným rohem a zbraněmi zabitých nepřátel. Aragorn, Legolas a Gimli pak člun pustili po proudu a za zazpívali Boromirovi žalozpěv. O tři dny později pak viděl pohřební člun proplouvat jeho bratr Faramir v Osgiliathu.