Encyklopedie


Faramir


Před branami Minas Tirith Húrin Klíčník, Správce Faramir, Éowyn Rohanská a maršál Elfhelm u brány Minas Tirith před korunovací krále Elessara

Faramir byl druhý syn správce Gondoru Denethora II. a bratr Boromira, člena Společenstva Prstenu. Podle Gandalfa v jeho žilách kolovala téměř čistá númenorská krev a byl proto vznešený a ušlechtilý. Mezi muži své doby se vyjímal tím, že byl na jednu stranu moudrý a zběhlý ve starodávné učenosti, ale zároveň také odvážný a schopný bojovník.
Narodil se roku 2983 T. v.. Když mu bylo pět let, jeho matka Finduilas Dol Amrothská zemřela. Faramir se od mládí přátelil přátelil s čarodějem Mithrandirem, což jeho otec viděl s nelibostí. Denethor měl vždy ze svých dvou synů raději Boromira, upřednostňoval jej a pokládal jej za statečnějšího a schopnějšího, ačkoli povahou mu byl ve skutečnosti mnohem podobnější Faramir. Byl také moudrý a hloubavý a dokázal snadno číst srdce druhých. U Faramira ale na rozdíl od jeho otce vedly jeho poznatky spíš k lítosti než k pohrdání, a byl spíše skromný než pyšný. Oba bratři ale spolu vycházeli vždy dobře a nesoupeřili o otcovu přízeň. Faramir Boromira jako staršího bratra upřímně obdivoval.
Faramir byl kapitánem Ithilienských hraničářů a využíval tajné útočiště Henneth Annûn. Tam se setkal s Frodem a Samem na jejich cestě do Mordoru. Přijal je do svého úkrytu a z rozhovoru s nimi se dozvěděl o Jednom prstenu. Na rozdíl od svého bratra ale obstál ve zkoušce a nepokusil se Prstenu zmocnit, i když jej měl na dosah ruky. Nechal hobity pokračovat v poslání a ještě je podle svých možností vybavil a varoval před nebezpečím, které obestírá průsmyk Cirith Ungol.
Po těchto událostech se hraničáři stáhli z Ithilienu, aby posílili obranu Osgiliathu, zatímco Faramir se třemi muži se vypravil do Minas Tirith, aby o novinkách informoval svého otce. Po cestě byl pronásledován nazgûlem, ale na pomoc mu vyjel Gandalf a přízrak zahnal. Když Faramir vypověděl otci o svém setkání, Denethor zuřil, že nechal hobity jít a nepřinesl místo toho Prsten do Minas Tirith.
Faramir se pak vypravil do Osgiliathu, aby velel posádce při odporu před ohromnou armádou Černokněžného krále, přicházející z Minas Morgul. Na ústupu byl zraněn haradským otráveným šípem a upadl do bezvědomí, ale zachránil ho výpad jezdců z Minas Tirith, kteří ho přivezli k jeho otci.
Denethor se domníval, že je Faramir smrtelně zraněn a že ztratí i druhého syna. To, spolu s děsivými vizemi v palantíru a ztrátou naděje ve vítězství Gondoru, způsobilo, že propadl šílenství a rozhodl se spáchat sebevraždu i se svým synem, než aby musel být svědkem porážky svého města. Bezvědomý Faramir byl položen na zápalnou hranici v Domě správců a jen díky statečnosti hobita Pipina a člena stráže Beregonda byl uchráněn před smrtí. Nakonec jej Gandalf odnesl do bezpečí, zatímco Denethor v zoufalství vyskočil na hranici a upálil se sám.
Faramir se tak podle práva stal správcem Gondoru, ale zatímco byl v bezvědomí, vykonával tuto funkci kníže Imrahil Dol Amrothský. Faramir ležel v Domech uzdravování a po bitvě jej navštívil Aragorn a s pomocí athelasu jej vyléčil z otravy. Během následujícího zotavování Faramir potkal Éowyn Rohanskou, která se tam také léčila, a zamiloval se do ní. Ona zprvu jeho city odmítala, protože toužila pouze po hrdinské smrti v bitvě, ale nakonec se její smutek zlomil a one změnila svůj pohled na život, opětovala Faramirovu lásku a rozhodla se, že už nebude bojovnicí ale uzdravitelkou.
Faramir nakrátko sloužil jako Vládnoucí správce a připravoval město na příchod krále Elessara a jeho korunovaci. Při tomto obřadu se Faramir vzdal svého úřadu a předal králi hůlku správců, ale Aragorn mu ji vrátil a oznámil, že dokud jeho rod potrvá, budou Faramir a jeho potomci správci Gondoru. Kromě toho stanovil Faramira knížetem Ithilienu a Beregonda kapitánem jeho stráže – Bílé družiny.
Faramir a Éowyn se pak usídlili v Emyn Arnenu, Faramir byl znám také jako pán Emyn Arnenu. Měli syna Elborona. Faramir zemřel roku 82 Č. v., ve svých 120 letech. Jeho syn nastoupil po něm jako kníže Ithilienský. Faramirův vnuk Barahir byl autorem Příběhu Aragorna a Arwen.



zpět