Eärendilův znak (podle kresby J. R. R. Tolkiena)

Eärendil byl syn člověka Tuora (dědice Pánů Dor-lóminu) a elfky Idril (dcery gondolinského krále Turgona). Narodil se v Gondolinu, ale když mu bylo pouhých sedm let, přišel na město zničující útok Morgothovy armády. Části lidu vedené Eärendilovými rodiči se ale podařilo uprchnout, a tak se Eärendil dostal nejprve do Arvernienu a pak do přístavů v ústí Sirionu – jednoho z mála posledních svobodných míst v Beleriandu, neokupovaných Morgothovými služebníky. Tam si vzal za ženu krásnou Elwing z Doriathu z rodu Lúthien, a když Tuor a Idril odpluli na lodi na západ, stal se pánem toho lidu.

Mnoho času ale trávil na moři; byl velkým mořeplavce a podnikl mnoho dalekých plaveb. Jeho věrnými společníky na jeho cestách byli tři mořeplavci: Aerandir, Erellont a Falathar. Jeho hlavním cílem bylo dostat se do Valinoru a požádat Valar o pomoc proti Morgothovi, což se mu ale dlouho nedařilo. Jednoho dne, když byl daleko na moři, přiletěl na palubu lodi vysílený mořský pták a Eärendil se ho ujal a usnul na palubě vedle něj. Když se však ráno probudil, zjistil, že místo ptáka vedle něj leží jeho žena Elwing, která uprchla před přepadením přístavů, vrhla se do moře i se svým silmarilem a díky Ulmově přízni byla proměněna do podoby mořského ptáka, aby dokázala najít svého muže. Se silmarilem zářícím na přídi se Eärendilovi konečně podařilo dostat se do Amanu.

Přednesl potom před Manwëm svou žádost a ten ji vyslyšel a svolil k tomu, že Valar lidu Středozemě poskytnou pomoc. Eärendilova loď Vingilótë pak byla vyslána na nebe, kde se díky zářícímu silmarilu stala novou hvězdou – pro obyvatele Středozemě to bylo znamení naděje a pojmenovali hvězdu Gil-Estel, "Hvězda naděje". Eärendil na Vingilotu se pak zúčastnil Války hněvu, kde za pomoci orlů bojoval s létajícími draky. Sám zabil největšího ze všech draků Ancalagona a srazil jej na štíty Thangorodrim.