Encyklopedie


Éothéod


Éothéod Framburg - sídelní hradiště Éothéodu mezi řekami Sivou a Táhličkou, jejichž soutokem vzniká Anduina.

Země na dalekém Severu, mezi Mlžnými a Šedými horami, a také označení pro lid, který ji obýval v době mezi lety 1977 a 2510 T.v..

Lid Éothéodu byl jedním z pozůstatků Seveřanů, kteří dříve obývali velkou část Rhovanionu. Než se odstěhovali na Sever, sídlili v údolí středního toku Anduiny mezi Mlžnými horami a Temným hvozdem. Prvním Pánem Éothéodu byl Marhwini, syn Forthwiniho, který vyvedl uprchlíky ze staré země na východ od Temného hvozdu, když byla obsazena Vozataji. Po Marhwinim vládl Éothéodu jeho syn Forthwini, pak Forthwiniho syn (jeho jméno neznáme) a čtvrtým Pánem Éothéodu byl Forthwiniho vnuk Frumgar.

Za časů Frumgara počet lidu Éothéodu, díky relativnímu míru vzrostl a země v dolním údolí Anduiny jim začala být těsná, protože měli rádi otevřené pláně. Navíc se v té době začala projevovat moc Dol Gulduru. A tak se roku 1977 lid pod vedením Frumgara přestěhoval na do nové země na Severu, která byla v té době po svržení Angmaru volná. Tato země byla později podle svých obyvatel též zvána Éothéod. Byla ze západu ohraničena Mlžnými horami, z východu Lesní řekou a na jihu se táhla k soutoku řek Sivé a Táhličky. Právě na tomto soutoku leželo sídelní hradiště vládců Éothéodu jménem Framsburg.

Frumgarův syn Fram byl mocným válečníkem a zabil draka Scathu, sídlícího v Šedých horách. Získal tak drakův poklad, nahromaděný z bohatství trpaslíků. Když ho trpaslíci žádali, aby jim ho vydal, nedostali od něj z pokladu nic, jen náhrdelník z drakových zubů se slovy: "Takovéhle drahokamy ve svých pokladnicích nenajdete, protože se těžko dobývají." Za tu urážku trpaslíci Frama později zabili (bohužel tak Seveřané z Éothéodu nemohli těžit z podobného přátelství s trpaslíky, jaké existovalo o tisíce let dříve v podobě Aliance trpaslíků a lidí).

V průběhu staletí se Éothéodu dařilo v míru a počet lidí se zvětšoval, až jim začala být jejich země opět těsná. Vždy měli přátelský vztah s Gondorem, ale od té doby, co sídlili na Severu, dostávali se s ním jen zřídka do kontaktu. Na konci dvacátého pátého století T. v. jim vládl Léod. Ten byl krotitelem divokých koní, což se mu ale stalo osudným, protože roku 2501 se zabil při pádu z koně, který se nedal zkrotit. Po Léodovi nastoupil jeho syn Eorl Mladý a první, co se rozhodl udělat, bylo pomstít se divokému koni, který způsobil smrt jeho otci. Ale když ho našel, nepoužil proti němu žádné násilí, nýbrž na něj promluvil: "Pojď sem, Lidská zhoubo, a nech si dát nové jméno! Nazývám tě Felaróf. Miloval jsi svou svobodu a za to tě nehaním. Teď jsi mi však dlužen mzdu za krev a vzdáš se pro mne své svobody až do konce života." Pak na něj nasedl, Felaróf se poddal a Eorl na něm odjel domů. Felarófovi potomci se nazývali komoňstvo, byli dlouhověcí, rozuměli všemu, co lidé říkali, a nenosili nikoho jiného než rohanského krále.

V roce 2510 se dostal Gondor do tísně, protože jižně od Temného hvozdu se shromažďovala armáda Východňanů, zvaných Balchothové, kteří se chystali zautočit na Gondor. Tehdejší správce Cirion si v zoufalé situaci vzpoměl na Éothéod a vyslal šest jízdních poslů na Sever. Do Éothéodu dorazil jen jediný - Borondir. Přednesl Eorlovi prosbu o pomoc a Eorl se ji rozhodl vyslyšet, a tak brzy vyjel s vojskem sedmi tisíc jezdců na jih. Přijel na pomoc Cirionovi, právě když bylo Gondorské vojsko na Poli Celebrantu obklíčeno Balchothy a skřety. Vybojoval potom slavné vítězství, kterým zabránil Balchothům ve vpádu do Gondoru.

Správce se pak rozhodl Eorla odměnit a nabídl mu rozlehlou zemi Calenardhon. Eorl nabídku přijal a pak společně s Cirionem uzavřeli na kopci Amon Anwar přísahu o věčném přátelství obou národů. Potom se Eorl vrátil na Sever a brzy přivedl svůj lid, se kterým se usídlil v Calenardhonu. Tomu se od té doby říkalo Rochand, později Rohan, což znamená "země koní".




zpět