V rozsáhlých nezmapovaných zemích na Východě Středozemě žilo mnoho národů, které byly souhrnně označovány jako Východňané.

Poprvé Východňané vstupují do historie v Prvním věku, kdy je tak označována skupina lidí, kteří přišli do Beleriandu o něco později než Edain. Jejich náčelníky byli Bór a Ulfang a vstoupili do služeb Fëanorových synů. Zatímco Bór a jeho lid bojoval věrně, Ulfang se ukázal jako zrádce. Později Morgoth usadil Východňany v Dor-Lóminu, kde jim dal nadvládu nad pozůstatkem Edain. Jejich pánem byl Lorgan.

Ve Druhém věku nemáme o Východňanech žádné zprávy, neboť žili příliš daleko od zemí obydlených Eldar a pobřeží navštěvovaného Númenorejci.

Ve Třetím věku se Východňané opět objevují a v mnoha vlnách podnikají nájezdy na Gondor z východní země Rhûn, podníceni Sauronovými vyslanci.

Poprvé Východňané útočí na Gondor roku 490 a bojují s nimi králové Rómendacil I. (který si díky tomu dal své královské jméno znamenající "Vítěz nad východem") a Turambar Gondorský. Pak na dlouhá staletí jejich útoky ustávají.

Opět se stávají hrozbou ve 13. století za vlády krále Narmacila I. a dokonce se spojují i s některými kmeny Seveřanů. Jsou však poraženi gondorským regentem Minalcarem a králem Rhovanionu Vidugaviou.

S největší silou Východňané ohrožují Gondor v 19. a 20. století. Tehdy vytvořili konfederaci národů známou v Gondoru jako Vozatajové, roku 1856 těžce porazili gondorskou armádu (v bitvě padl král Narmacil II.) a obsadili velkou část říše, stejně jako území severských kmenů ve Rhovanionu. Gondorský král Calimehtar proti nim dosáhl jistých vítězství, ale později Vozatajové uzavřeli proti Gondoru rozsáhlou alianci s Varjagy z Chandu a Haradskými. Roku 1944 pak podnikli veliký útok, v němž porazili gondorskou armádu a zabili krále Ondohera. Nakonec však byli poraženi druhou gondorskou armádou, když oslavovali své domnělé vítězství. Tato porážka byla tak účinná, že moc Vozatajů byla definitivně zlomena, konfederace se rozpadla a opět na pár století byl Gondor ušetřen hrozby z východu.

Během tzv. Ostražitého míru se Sauron uchýlil na Východ, čímž dopřál západním zemím období klidu, ale mezitím nelenil a utužoval aliance mezi Východňany zaměřené proti Gondoru. A tak se během následujících staletí usadil ve Rhovanionu na jih od Temného hvozdu silný východňanský národ Balchothů, který roku 2510 s podporou Dol Gulduru podnikl přes Anduinu útok na severní gondorskou provincii Calenardhon. V bitvě na poli Celebrantu byli poraženi díky nečekanému příjezdu Seveřanů z Éothéodu pod vedením Eorla Mladého.

Balchothové (nebo jiný kmen Východňanů) však zřejmě zůstali přítomni na jihu Rhovanionu, neboť i nadále představovali hrozbu pro nově založené království Rohan. Tak vpadli do severního Rohanu roku 2545, kdy v bitvě na Vysočině padl král Eorl, a opět podnikli velký vpád do Rohanu v roce 2758, kdy králi Helmovi nezbylo než opevnit se v Hlásce.

Když na konci Třetího věku znovu povstal Sauron, začal mimo jiné shromažďovat i armády Východňanů a připravovat je k útoku na Svobodné národy. Východňané bojovali na straně Saurona v bitvě na Pelennorských polích a v bitvě v Dolu.

Ve Čtvrtém věku byli některé kmeny Východňanů podrobeny králem Elessarem a Éomerem.