Vidugavia byl vládce Seveřanů 13. století Třetího věku. Byl mocným knížetem, jeho panství leželo mezi Temného hvozdu a Celduinou. Měl dceru Vidumavi a další děti.

Už v dřívějších dobách si gondorští vládci tento lid oblíbili a dali jim velká území mezi pahorkatinou Emyn Muil a Temným hvozdem, na východ téměř až k horám v Dorwinionu, aby jako spojenci Gondoru pomáhali odrážet útoky z východu. Ve 13. století, kdy moc Gondoru vinou nezodpovědných králů Atanatara II. a Narmacila I polevila, začali Východňané z Rhûnu opět podnikat nájezdy na Gondor a jeho spojence. Mezi knížaty Seveřanů tehdy docházelo k různým svárům a někteří využívali situace a spojovali se i s Východňany, Vidugavia však zůstával věrným spojencem Gondoru a nájezdům z východu vzdoroval.

Podařilo se mu sjednotit velkou část Seveřanů ve Rhovanionu, ostatní knížata uznala jeho svrchovanost. Vidugavia se prohlásil králem Rhovanionu a rozvinul přátelské vztahy s Gondorem. Přispěl také na pomoc gondorskému regentovi Minalcarovi (pozdějšímu králi Rómendacilovi II.) v jeho tažení proti Východňanům; společně porazili jejich silné vojsko u vnitrozemského moře Rhûn.

Minalcar pak přijal mnoho Seveřanů do svých služeb, aby utužil přátelství obou národů. K Vidugaviovu královskému dvoru pak poslal jako vyslance svého syna Valacara, aby se lépe seznámil s politikou a kulturou Seveřanů. Valacar daleko překonal úmysly svého otce, neboť se zamiloval do princezny Vidumavi a vzal si ji za ženu. Narodil se jim syn Vinitharya, později známý jako Eldacar. Tak intenzivní vztahy se Seveřany však nebyly všemi v Gondoru vnímány pozitivně, což vedlo později k Příbuzenskému sváru. Valacar sám měl také další děti, o kterých nic konkrétního nevíme, ale zřejmě po něm jeho potomci zdědili královský titul a jeho stát pravděpodobně v nějaké podobě existoval ještě několik staletí, než byl zničen při dalších vpádech Východňanů. Z Vidugaviova rodu ovšem pocházel Marhari, vládce Seveřanů v 19. století, který padl v bitvě proti Vozatajům, a z jeho potomků nakonec vzešli králové Rohanu.