Země u jezera Rhûn a dolního toku řeky Celduiny. Byla známá produkcí prvotřídního vína, které se vozilo po Celduině až do Esgarothu a k lesním elfům do Temného hvozdu.
Už od Prvního věku tu bydlelo obyvatelstvo příbuzné tehdejším Edain, kteří odešli do Beleriandu. Roku 541 T.v. se Dorwinion stal nejvýchodnější provincií Gondoru. Dúnadané sem přinesli pěstování vína, podle kterého pak země získala svůj název, neboť tu byly pro vinnou révu obzvláště dobré podmínky. Součástí Jižního království Dorwinion byl až do roku 1856, kdy zůstal odříznut kvůli říši Vozatajů, která se tehdy rozmáhala ve Rhûnu a jižním Rhovanionu. Přesto Dorwinion sám dobyt nebyl díky své výhodné poloze; v případě ohrožení se mohli obyvatelé stáhnout do pahorků, které se daly proti Vozatajům bránit mnohem lépe než otevřené pláně.
Dorwinion se tak stal samostatným královstvím, které udržovalo gondorské tradice a úspěšně se bránilo proti všem nájezdům z východu. Kolem roku 2770 tady pravděpodobně vládl mocný král Bladorthin, o kterém víme jen z jedné zmínky v Hobitovi. Na začátku Čtvrtého věku byl pak Dorwinion opět králem Elessarem prohlášen za součást Obnoveného království.