Správce Gondoru byl tradiční titul hlavního rádce krále Gondoru. Tuto funkci poprvé ustanovil král Rómendacil I..

Po dlouhou dobu byl každý správce vybírán králem. Titul byl udělován moudrým a zkušeným mužům mimo královský rod, zpravidla vyššího věku, neboť ve válce jim nebylo dovoleno vést vojsko do boje, ale byla jim byla svěřena správa království a hlavního města za královy nepřítomnosti.

Správcem krále Minardila v 17. století T. v. byl Húrin z Emyn Arnenu, vznešený muž ze starého númenorského rodu, a od jeho doby se stalo zvykem, že správci byli vždy vybbíráni právě z Húrinova rodu.

Od správce Pelendura (20. století) se úřad správce stal fakticky dědičným a přecházel z otce na syna podobně jako královský titul.

Když smrtí krále Eärnura vymřel Anárionův rod, správce Mardil Voronwë začal vládnout zemi na místo krále. Protože však sám nepocházel z královského rodu, ponechal si titul správce a stal se tak prvním vládnoucím správcem. Jeho potomci pak pokračovali jako vládnoucí správci po 25 generací.

Teprve s nástupem krále Elessara správce Faramir, syn posledního reálně vládnoucího správce Denethora, předal vládu nad Gondorem králi a za to od něj obdržel potvrzení svého správcovského úřadu spolu s novým titulem kníže Itilienu.

Faramir a jeho potomci pak opět vykonávali úřad správců vládnoucím králům Gondoru.