|
| |
Anárionův rodHouse of Anárion |
|
AnárionAnárionův rod byl vládnoucím rodem v Gondoru od roku 3320 D. v. do roku 2050 T. v.. Pocházelo z něj třicet dva králů Gondoru, počínaje Anárionem samotným. Anárion však vládl Gondoru spolu se svým starším bratrem Isildurem, takže skutečným zakladatelem Anárionova rodu jakožto vládnoucího rodu Gondoru byl Anárionův syn Meneldil, který se ujal trůnu po Válce posledního spojenectví, v níž Anárion padl. Tehdy se také Isildurův rod stal vládnoucím rodem Arnoru.
Gondorský trůn se v Anárionově rodě dědil zpravidla přímo z otce na syna, na rozdíl od Isildurova rodu tu však bylo několik výjimek. Byli dva bezdětní králové Tarannon Falastur a Narmacil I., po nichž nastoupil synovec a mladší bratr, dále král Telemnar, který i s celou rodinou podlehl morové epidemii a nastoupil po něm jeho synovec Tarondor, a nakonec král Ondoher i s všemi blízkými příbuznými zahynul při obraně Gondoru proti nájezdu Vozatajů a nastoupil po něm jeho vzdálený příbuzný Eärnil II..
Kromě Gondoru samotného vládli členové boční větve Anárionova rodu, pocházející z Calimehtara, mladšího syna krále Calmacila, mezi lety 1448 a 1810 také v Umbaru, který se od Gondoru odštěpil. Tato boční větev skončila smrtí posledních Castamirových potomků ve válce roku 1810, kdy gondorský král Telumehtar Umbardacil znovu načas dobyl Umbar.
Královský rod oficiálně vymřel roku 2050 králem Eärnurem. Ze záznamů historie Gondoru sice vyplývá, že tehdy ještě nějací potomci králů existovali, ale nikdy z nich neměl zcela nezpochybnitelný nárok na trůn a ze strachu že by se opakovaly vnitřní konflikty jako za Příbuzenského sváru se raději svých nároků na trůn vzdali.
Ve dvacátém století Třetího věku se však jedna z posledních členek rodu, Gondorská princezna Fíriel provdala za Arveduiho z Isildurova rodu a jejich potomci tak měli částečně i krev Anárionova rodu, což platilo i o králi Elessarovi, který obnovil úřad králů roku 3019 T. v.