Encyklopedie


Eärnil I.


Eärnil I. Gondorský Eärnil I., třináctý král Gondoru, druhý z lodních králů

Eärnil I., syn Tarciryana, syna krále Siriondila, byl třináctým gondorským králem a druhým z Lodních králů. Narodil se roku 736 a nastoupil na trůn roku 913 po smrti svého strýce Tarannona Falastura, který neměl žádné syny.

Pokračoval ve Falasturově podpoře gondorského loďstva a rozšiřování moci Gondoru po pobřežích. Opravil a přestavěl starobylý přístav Pelargir v ústí Anduiny a využil jej jako základnu pro větší námořní výpravy.

Když bylo pobřeží na západ a na jih od Ethir Anduin plně pod kontrolou Gondoru, zaměřil král Eärnil svou pozornost na starobylý přístav Umbar na jih od Gondoru, který byl po tisíce let centrem Černých Númenorejců a od Pádu Númenoru byl samostatnou říší. Eärnilovi se jako prvnímu z gondorských králů podařilo dobýt Umbar a připojit ho ke Gondoru. Původní vládci Umbaru byli vyhnáni, ale ve vnitrozemí Haradu záhy začali sbírat sílu k odvetě.

Král Eärnil zahynul předčasně roku 936, po pouhých 23 letech vlády ve velké bouři na moři blízko Umbaru. Po něm nastoupil jeho syn Ciryandil, třetí lodní král.



zpět