Ethir Anduin neboli ústí Anduiny bylo ústí Velké řeky do Belfalaské zátoky v Gondoru, mezi Belfalasem a Harondorem. Anduina se tu větvila do mnoha ramen a vytvářela tak velkou deltu.

Proplouvaly tudy všechny lodi, které pluly dál na sever proti proudu řeky do Pelargiru, Minas Tirith nebo Osgiliathu.

Prvními obyvateli ústí byli pravděpodobně Nandor. Někteří z Nandor, kteří žili proti proudu řeky, v údolí Anduiny pod Mlžnými horami, se časem přestěhovali na jih po proudu řeky. Po jejich odchodu se zde usadili "menší lidé", i když se pravděpodobně se dostali do konfliktu s Haradrim.

Po příchodu Númenorejců a založení přístavu Pelargir zde míšením kultur v Ethiru a Pelargiru zde vznikla jedna z prvních forem Západštiny. Númenorejci tu často proplouvali na lodích směřujících do Pelargiru a zpět.

Během Potopení Númenoru ustoupily břehy Belfalaské zátoky v této oblasti o velkou vzdálenost, takže Pelargir se ocitl mnohem dál ve vnitrozemí, než byl na svém počátku. Poté si Anduina vyhloubila novou cestu mnoha ústími do zálivu.

Delta byla osídlena převážně rybáři a dalšími mořskými řemeslníky a stala se významnou součástí Gondoru v dobách Tarannona, prvního lodního krále.

Později, po občanské válce a odtržení Umbaru bylo Ústí Anduiny spolu s dalšími přímořskými regiony Gondory častým terčem nájezdů Umbarských korzárů.

Během Války o Prsten bylo asi sto rybářů z Ethir Anduin, kteří mohli být postrádáni na lodích, posláno na obranu Minas Tirith. Samotná Ústí Anduiny podlehlo umbarským korzárům a bylo obsazeno, ale okupace netrvala dlouho; Aragorn a Šedá družina s pomocí mrtvých z Šeré brázdy porazili korzáry a osvobodili tak Ethir Anduin o několik dní později.