Encyklopedie


Válka Posledního spojenectví elfů a lidí


Válka Posledního spojenectví elfů a lidí byla poslední a největší válkou Druhého věku. Byla to válka, v níž "se vše živé rozdělilo …jen elfové byli nerozděleni." Její součástí jsou bitva na Dagorladu a obléhání Barad-dûr. Konflikt završil dlouhou řadu potyček mezi Sauronem a elfy a muži z Númenoru. Sauronovi se totiž založení Gondoru a Arnoru vůbec nelíbilo.

Sauronovu sílu tvořili: skřeti , Haradští , Východňané , Černí Númenorejci a také někteří zlí trpaslíci . Sauron sám, asi největší z Maiar, a s Jedním prstenem, se bitev pravděpodobně neúčastnil.

Sílu elfů a lidí tvořila za elfy: Gil-galadova a Círdanova vojska z Lindonu , Amdírova vojska z Laurelindórenanu , vojeElronda z Imladris a armáda krále Orophera ze severního Temného hvozdu . A za lidi-Dúnadany: Elendilova vojska z Arnoru a šiky jeho synů, Isildura a Anáriona z Gondoru . Také nějací trpaslíci z Morie přišli. K Elendilovu lidu nejspíš patřili i potomci klanů spřízněných s Bórem z Prvního věku.

Ereinion Gil-galad byl statečným potomkem Finwëho a tím pádem Velekrál Noldor. Jeho zbaň bylo kopí Aeglos. S Gil-galadem pochodoval Círdan Stavitel lodí , Který pamatuje Velkou pouť, z Prvního věku známý jako vládce Falathrim. Elrond Půlelf , byl Gil-galadův herold a syn Eärendila. Sinda Oropher byl vládce Nandor a on je odvedl z pahorku Amon Lanc na sever Temného hvozdu k vrchům Emyn-nu-Fuin. Neměl v lásce Galadriel. V Prvním věku sídlil v Doriathu, tudíž byl nepřítelem Noldor i trpaslíků. Nepochodoval pod Gil-galadovým velením jako výše řečení, ale vedl své vojsko sám. Sinda Amdír, známý také jako Malgalad, vládl Nandor z Laurelindórenanu a šel s malým vojskem. Stejně jako Oropher se nepodřídil Gil-galadovi. Na rozdíl od Orophera byl však k Noldor vstřícný a zřejmě byl také přítelem trpaslíků z Khazad-dûm, jeho sousedů a možná i občasných spojenců. To byla krátká zpráva o elfských velitelích.

Co se lidí týče: Isildur byl nejzbrklejší z dúnadanských králů. Byl pyšný a odvážný, proslavený svým uloupením semenáčku Nimlothu, Bílého númenorského stromu, přes všechny Sauronovy zákazy. Se svým bratrem Anárionem vládl Jižnímu království – Gondoru. On i semenáček se usídlili v Mins Ithil. Elendil Vysoký byl Isildurovým otcem a pocházel z rodu pánů z Andúnië a tím pádem příbuzný královské rodiny. Vládl Severnímu království Arnor. Zdá se, že neměl velké problémy s poddanými národy a spojenci jako Isildur, i když vzdálenost mezi Sauronem a Eriadorem tam jistě omezovala jeho vliv. Elendil byl hluboce ovlivněn zkázou Númenoru a ztrátou svého otce Amandila, který odjel varovat Valar a nevrátil se. Elendilovou zbraní byl meč Narsil. Anárion pravděpodobně velel celé jižní části operace Spojenectví. Nejenom zahnal Sauronovy armády zpět do Mordoru, ale nakonec i sám překročil hraniční hory. Potom, co Isildur odešel do Arnoru, vládl a bránil Gondor před Sauronem Anárion sám.

A za trpaslíky: Durin IV. z Khazad-dûm se také připojil ke Spojenectví. Protože jeho království leželo v těsném sousedství s Lórinandem, musel shromažďovat armádu poblíž Amdírovy.

Vlastní válka započala Sauronovým (a předčasným, což vyústilo v jeho porážku) útokem na Minas Ithil v roce 3429 DV. Když bylo město ztraceno, Isildur a jeho rodina prchla do Osgiliathu. Odtamtud odpluli po Anduině, zanechávajíce Anáriona bránit království. Ať to bylo jakkoli, Anárion zjevně nebyl rušen horaly z Ered Nimrais, i když mohl z opatrnosti nechat hlídky proti zradě na západě. Existence elfího přístavu v Edhellondu mu mohla být velkou pomocí. Dále, protože Sauron shromáždil své armády v Mordoru, nemohly vojska Herumora a Fuinura, velitelů Černých Númenorejců, a zaútočit z jihu. Museli projít na sever do Mordoru skrz průsmyk Nargil (tento průsmyk v jižních mordorských horách byl pramenem řeky Harnen), nebo pochodovat na sever podél Ephel Dúath, aby se zúčastnili obléhání Osgiliathu.

Spojenectví mohlo mít pouze jeden vojenský cíl: pochodovat na Mordor a dosáhnout úplného, totálního vítězství nad Sauronem. Věděli, že ho mohou porazit v poli, poněvadž toho bylo dosaženo více než jednou v předchozích válkách. Opravdová otázka musela znít, co budou dělat až prorazí Sauronovu obranu, jak dlouho může vydržet proti Spojenectví, a co bude schopen svým nepřátelům učinit z obležené Barad-dûr? Sauronovy síly byly podstatné, protože poroučel nejenom skřetům a obrům, ale také mnoha mužům a jeho hlavními služebníky byli nazgůlové. Gil-galad a Círdan pochodovali z Lindonu na východ v roce 3431. Elendil již shromáždil svou armádu na Amon Sûl a čekal na elfí vojsko. Společný voj se však zastavil na tři roky v Imladris, nejspíš kvůli vycvičení a vybavení vojska a možná také, aby přesvědčili Orophera, Amdíra a Durina, aby se připojili se ke Spojenectví, jestliže to tak již neučinili. V této době musel Sauron poslat armádu do zemí mezi Zeleným hvozdem a Mordorem. To by jistě přesvědčilo váhavého Orophera. Elendil také možná poslal Anárionovi na jih další posily. Někdy během Války musel Isildur poslat svoje syny Aratana a Ciryona držet Minas Ithil proti Sauronovu útoku. Když se v roce 3434 konečně armáda pohnula, mohla jít v podstatě dvěma směry. Oropher a Amdír postupovali dolů po východním břehu Anduiny, zatímco Gil-galad a Elendil překročili na brodu řeku u Men-I-Naugrim. Amdír a Durin by mohli přeplavit řeku na člunech (podobně jako o několik tisíciletí později Celeborn při útoku na Dol Guldur).

Sauron pravděpodobně čelil armádám Spojenectví někde poblíž Nehlubin, ale když viděl, že je přečíslen, ustoupil a uchýlil se k taktice spálené země - zničil při svém postupu starodávnou baštu entek severně od Emyn Muil (později známou jako "Hnědé země") v pokusu zpomalit postup Spojenců. Ústup do Mordoru musel být velmi rychlý, přesto byli Spojenci schopni svést bitvu na pláni Dagorlad. Možná, že lindonská jízda přinutila Sauronovu armádu zastavit a zakopat se severně od Udûnu a že se obě vojska v očekávání bitvy přeskupovala několik následujících dní. Přestože nemáme žádný záznam o samotné bitvě na Dagorladu, můžeme si odvodit některé pravděpodobné uspořádání. Gil-galad jako vůdce Spojenectví (nebo nejstarší ze čtyř "rovných") mohl velet středu. Protože Elrond byl Gil-galadovým heroldem, křídlům mohli velet Celeborn a Círdan (nebo Glorfindel nebo Gildor Inglorion mohli velet "noldorskému" křídlu) Víme, že během bitvy byla Amdírova armáda odříznuta od zbytku sil a v močálech zničena do posledního muže. Proto můžeme předpokládat, že Oropher vedl pravou stranu pole a Amdír držel jeho vnější křídlo. Tímto způsobem by mohli "nezávislí" Nandor podporovat Gil-galada, aniž by byli podřízeni jeho velení. Elendil a Durin by proto mohli stát na levé (východní) straně bitevního pole. Co vůbec nevíme, je, jestli se Anárion se svou gondorskou armádou vůbec zúčastnil bitvy na Dagorladu Rozdělil Sauron v předcházejících letech svoje síly, aby Anáriona zaměstnal? Jediní možní spojenci, na něž se mohl Anárion na jihu obrátit, byli elfové z Edhellondu, o nichž víme, že byli ponejvíce nandorského nebo sindarského původu. Rozhodně však nepředstavovali velkou sílu a mohli v Anárionově vojsku tvořit pouze jeden kontingent. Jestliže Anárionovi bránila ve spojení s Gil-galadem armáda na jeho jižních hranicích, Sauron mohl mít na Dagorladu pouze několik málo Hradských. Takto by pak měl dvě vojska: Východňany a svoje vlastní síly z Mordoru a Haradu. Sauronovo levé křídlo mohlo být nejsilnější částí jeho armády, poněvadž byl schopný zahnat Amdíra a jeho vojáky do močálů. Gil-galad mohl spoléhat na opatrnou strategii a držet se zpět od Sauronových linií. Možná že Sauron vylákal Amdíra nebo sám začal útok. Výhoda útoku spočívala v Sauronově šanci rozdělit elfí vojsko a zničit Lesní elfy. Protože Amdír a více než polovina jeho armády byla zabita, Sauronovy síly musely být v tomto úseku bitevního pole docela úspěšné. Nakonec však Sauron z pole uprchl, jeho pravé křídlo se proto muselo pod útokem spojeneckých armád zhroutit. Je možné, že Sauron na ústupu musel obětovat vojsko, jenž zahnalo Amdíra do močálů. Přestože nevíme, jestli části Sauronovy armády přežily bitvu na Dagorladu, můžeme si být jisti, že jeho síla byla velmi zmenšena. Přesto byl zjevně schopen odrazit ještě jeden útok před Barad-dûr, když Oropher vedl předčasný útok na Mordor a byl zabit. Nandor mohli být vydrážděni jatkami v močálech a možná si Oropher myslel, že Sauronovy síly jsou menší než byly. Ale i když Lesní elfové znovu utrpěli těžkou porážku,Gil-galad a Spojenci vnikli do Mordoru a tlačili Saurona celou cestu od Udûnu až k Barad-dûr, kde se odehrálo sedmileté obléhání. Tehdy již Anárion musel přivést gondorskou armádu, možná přes Ephel Dúath, aby se ujistil, že Sauron neuprchne na jih. Každopádně Anárion byl zabit kamenem, který byl katapultován z Barad-dûr.

Sauronova obrana Barad-dûr však nebyla pouze pasivní. Vyslal mnoho nečekaných útoků. Elrondův krátký popis posledního souboje mezi Sauronem a jeho nepřáteli naznačuje, že Gil-galad obsadil vyvýšené místo na Orodruině. To se zdá být od Barad-dûr poměrně daleko, ale možná že se Gil-galad musel vypořádat se zbylými vojsky vně Barad-dûr na východě a na jihu. Jestliže je to tak, potom by Orodruina tvořila vynikající velitelské stanoviště, ale zároveň by to znamenalo, že obléhající spojenecká vojska, oslabená bitvami na severu, musela být rozmístěna velmi daleko od sebe. To by znamenalo, že Sauron byl buď schopný Gil-galada překvapit nebo vedl poslední, mohutný útok proti Orodruině. Jakmile Sauron dosáhl svahů ohnivé hory, jenom Elendil stál poblíž, aby pomohl elfímu velekráli, přestože Elrond, Círdan a Isildur byli také blíž než ostatní. Jak se Sauronovi podařilo dostat se tak blízko? Vyzval elfí král Saurona na souboj muže proti muži (jako jeho dědeček Fingolfin Morgotha)? Doufal Sauron, že Gil-galada zavraždí a zastraší tím své nepřátele? V tomto souboji Gil-galad před Sauronem padl a Elendil uštědřil "smrtící" úder, jenž Temného pána poslal na zem. Sauron si nicméně musel zachovat dost síly a nezkaleného myšlení, aby se na něj vrhl svým tělem, protože to bylo horko jeho těla, co krále Dúnadanů nakonec zabilo. Isildur potom vedl útok po úbočí hory a uřízl ze Sauronovy ruky Prsten, ale učinil to s vědomím, že Sauronův duch uprchne, nebo byl okamžitě přitahován silou Prstenu? Poslední souboj musel vyústit v téměř úplnou ztrátu vůle mezi zbývajícími armádami skřetů a obrů. Jestli před Barad-dûr přežili nějací Východňané a Haradrim, buď prchli nebo bojovali až do posledního muže, stejně jako Sauronovy síly na konci Třetího věku. Samotná Barad-dûr však musela být zničena a byly zřízeny pevnosti v Ephel Dúath a Udûnu, aby držely stráž nad Mordorem. Většina původních vůdců Spojenectví nikdy neviděla konec svého snažení: Gil-galad, Elendil, Oropher, Amdír a Anárion byli všichni zabiti. Elfí vojska utrpěla žalostné ztráty a arnorské vojsko zjevně také. Nic se neříká o tom, co se přihodilo vojsku Khazad-dûm a jeho králi. Jedním z pravděpodobných přínosů války Svobodným lidem bylo umenšení Černých Númenorejců, kteří, přestože nebyli zničeni, nebyli schopni ustavit velké království jako Gondor nebo Arnor Jednou z velkých ztrát války bylo v podstatě zničení beleriandské civilizace v Lindonu. Círdanův lid v Mithlondu přijal zbytek Gil-galadova a nějací elfové se také mohli usadit v nebo poblíž Imladris, ale většina přeživších opustila Středozem. Arnor vyšel ze souboje značně oslaben. Gondor nicméně rostl v moci a od té doby po dalších 1600 let udržoval na hranicích Mordoru stráž proti Sauronovu potenciálnímu návratu. Přesto Spojenectví selhalo a nedosáhla nad Sauronem trvalého vítězství, hlavně díky Isildurově selhání zničit jeden Prsten, když k tomu měl příležitost. Přesto však, kdyby uposlechl Elrondovi a Círdanovi rady, co by se asi stalo s elfy ve Středozemi? Isildurova hloupost byla triumfem aliance, protože Eldar tak mohli používat tří zbývajících Prstenů moci více než 3000 let a rozvíjet tak svůj svět.

(Většina informací převzata z http://tolkien.euweb.cz/aliance.html [přístup ze dne 21. 3. 2010])



zpět