Gilraen byla žena ze vznešeného rodu Arnorských Dúnedain – její otec Dírhael byl potomkem prvního náčelníka Aranartha. Žila v Eriadoru koncem třetího tisíciletí Třetího věku; narodila se roku 2907. Provdala se za Arathorna II., syna náčelníka Aradora. Její otec Dírhael zprvu manželství bránil, protože předvídal, že Arathorn zemře předčasně. Její matka Ivorwen ale sňatek podporovala, protože její dar předvídavosti jí naznačoval, že z něj může vzejít naděje pro jejich lid. A tak se i stalo, protože Gilraen se 1. března 2931 narodil syn Aragorn II., pozdější král Elessar. Splnila se ale i předtucha Dírhaelova, protože Arathorn II. byl po pouhých třech letech náčelnictví zabit v boji se skřety.

Gilraen s mladým Aragornem se pak uchýlila do Imladris. Když bylo Aragornovi dvacet let, setkal se s Arwen a zamiloval se do ní. Gilraen poznala, že se mu přihodilo něco zvláštního, a Aragorn se jí nakonec svěřil. Varovala ho, že je to i pro Isildurova dědice vysoký cíl, ale její předtucha jí říkala, že se Aragorn nevzdá svého cíle a bude po mnoho let podstupovat útrapy v divočině a v boji se Sauronem, aby si zasloužil ruku Elrondovy dcery. Nakonec se ale skutečně Arwen s Aragornem zasnoubili. Gilraen žila ještě pár let v Imladris, ale pak se rozloučila s Elrondem a vrátila se ke svému lidu v Eriadoru. Žila tam sama a se svým synem se vídala jen občas, když se vrátil z cest. Roku 3006 se s ním naposledy rozloučila, protože věděla, že její život končí. Aragorn se ji snažil utěšit, ale ona mu odpověděla:

Což znamená "Dala jsem Naději Dúdananům a nenechala si žádnou naději pro sebe." Aragorn tedy s těžkým srdcem odešel a příštího roku, než přišlo jaro, Gilraen skutečně zemřela.