Thorin Pavéza v Modrých horách

Thorin

Thráin II.

Frerin

Dís

Thrór

Fíli

Kíli

Dáin I.

Frór

Grór

Náin

Dáin II.

Thorin III.

Významný trpaslík, syn Thráina II. a král Durinova lidu. Thorin se narodil roku 2746 v Ereboru, kterému tehdy vládl jeho děd Thrór. Žil tam do svých šestadvaceti let, kdy se na horu snesl drak Šmak a vyplenil trpasličí království i město Dol. Část trpasčího lidu pod vedením krále Thróra tehdy unikla; nějaký čas se toulali divočinou a živili se, jak se dalo, až se usadili na Vrchovině. Jednoho dne Thrór odešel jenom se svým starým druhem a už se nevrátil. Ukázalo se, že ho skřeti zabili a zneuctili na prahu Khazad-dum. To vyvolalo velkou válku trpaslíků a skřetů, která vyvrcholila bitvou v Nanduhirionu roku 2799. Tehdy se Thorin, starý 54 let, tedy podle trpasličích měřítek ještě mladík, prokázal jako udatný bojovník. Když mu nepřátelé rozpoltili štít, uťal sekerou větev z dubu a používal ji pro obranu. Odtud získal přízvisko Pavéza (v originále Oakenshield).

Po válce přesídlil Durinův lid do severních Ered Luin za řeku Lunu. Roku 2841 také Thráin vydal na východ, aby získal zpět své ztracené bohatství (nejspíš povzbuzován mocí svého prstenu), ale byl zajat Sauronem a ztracen, a titul krále Durinova lidu tak přešel na Thorina. Trpaslíkům se tehdy v Ered Luin poměrně dařilo a jejich počet pozvolna rostl, ale stále to byli spíše kováři železa a měli jen málo drahých kovů. Proto Thorin dlouho plánoval vydat se na výpravu k Ereboru, aby získal zpět své království, obsazené drakem.

Tyto plány se začaly uskutečňovat, když Thorin 25. března 2941 (sto let po nezdařené výpravě Thráina II.) potkal v Hůrce čaroděje Gandalfa a svěřil se mu se svými plány. Gandalfovi samotnému přítomnost draka v Ereboru dělala starosti, a tak slíbil Thorinovi svou pomoc. A tak se koncem dubna toho roku vydal Thorin s Gandalfem na východ a s nimi družina ve složení Balin a Dvalin (synové Fundinovi), Óin a Glóin (synové Gróinovi), Fili a Kili (synové Thorinovy sestry Dís), Dori, Nori, Ori, Bifur, Bofur, Bombur a Bilbo Pytlík. Během výpravy Thorin získal meč Orcrist ze zlobřího pokladu (byl to moč pocházející z Prvního věku z Gondolinu, kde byl ukován společně s Glamdringem – mečem, který získal Gandalf). Jím se udatně bránil skřetům během ústupu podzemními chodbami v Mlžných horách, ale meč mu byl zabaven, když padl do zajetí lesních elfů v Temném hvozdu.

Když družina dorazila do Esgarothu, Thorin se otevřeně prohlásil za dědice krále pod Horou, který se jde ujmout svého dědictví, a získal od Jezerních lidí pomoc a zásoby. Po smrti draka se trpaslíci usídlili v Ereboru a začali procházet poklad. Thorin ze všeho nejvíc toužil po Arcikamu, Srdci hory, nejkrásnějším drahokamu z celého pokladu, který ale už předtím našel Bilbo a nechal si ho pro sebe. Poté co se Thorin dozvěděl, že k hoře míří elfové a lidé a chtějí se zmocnit pokladu, začal Erebor opevňovat a poslal pro pomoc ke svému bratranci Dáinovi do Železných hor, protože ho posedla touha po zlatě a nemínil nic ze svého pokladu vydat. Bilbo chtěl urychlit vyjednávání mezi trpaslíky, elfy a lidmi, a tak tajně dal lidem Arcikam, aby ho s Thorinem vyměnili za část pokladu. To Thorina rozlítilo tak, že hobita s kletbami vyhnal z hory a od své družiny. Když už se schylovalo k bitvě, náhle dorazilo vojsko skřetů a vrrků vedené Bolgem, synem Azoga, a lideé a elfové se museli spojit s trpaslíky. Když bylo údolí před hlavní bránou Ereboru plné skřetů, Thorin náhle vyrazil z brány se svou družinou v nejskvělejším brnění a opět udatně bojoval jako za svého mládí. Bohužel se ale dostal příliš daleko do nepřátelských řad, byl obklopen Bolgovou osobní stráží a smrtelně raněn. Po jeho boku padli Fili a Kili, kteří udatně bránili svého strýce. Brzy poté zasáhl do bitvy Medděd, Thorina odnesl z boje a vrátil se ho pomstít, rozprášil Bolgovu tělesnou stráž a zabil Bolga.

Thorin zemřel druhého dne v táboře v Dolu. Před smrtí se ještě rozloučil s Bilbem a odpustil mu jeho jednání. Pak byl pohřben hluboko pod Horou a na jeho prsa byl položen Arcikam i meč Orcrist, který pak zářil ve tmě, kdykoli se k hoře přiblížilo nebezpečí.