Glamdring byl jeden z nejproslavenějších mečů historie Středozemě, který dvakrát v její historii sehrál význačnou roli v rukou dvou velkých osob v boji proti služebníkům Temných pánů. Jméno Glamdring se překládá jako "Vrahomlat"; mezi skřety byl známý jako Bojec. Podobně jako další čepele vyrobené mistrovskými noldorskými kováři v Gondolinu měl tu vlastnost, že prozrazoval blízkost skřetů vlastní září (podobné známé čepele tohoto druhu byly Orkrist a Žihadlo).

Meč byl ukován v Gondolinu pro jeho krále Turgona. Turgon jím bojoval v Nirnaeth Arnoediad, kde se píše, že si prosekal nepřáteli cestu ke svému bratrovi Fingonovi. Další uplatnění pak meč nalezl při Pádu Gondolinu. Po smrti Turgona je osud meče neznámý, ale musel být získán někým z plenících skřetů a draků a odnesen z Beleriandu, neboť přežil Válku hněvu a konec Prvního věku.

Jeho další osud je neznámý, až téměř do konce Třetího věku; roku 2945 jej nalezl čaroděj Gandalf s družinou trpaslíka Thorina v jeskyni zlobrů Vildy, Berty a Toma. Gandalf přijal meč za svůj a používal jej v mnoha svých bojích proti služebníkům Saurona a dalším temným stvůrám. Prvního použití novým majitelem se meč dočkal krátce po nalezení, kdy jím byl zabit Velký skřet v Mlžných horách. Později ho Gandalf nepochybně použil při útoku Bílé rady na Dol Guldur. Asi nejslavnějšího souboje se meč dočkal v Khazad-dûm, kde se Gandalf střetl s balrogem a nakonec jej zabil. Později Gandalf meč třímal také během Války o Prsten.

Po konečném pádu Saurona Gandalf pravděpodobně odvezl Glamdring s sebou na Západ, ale není to nikde jednoznačně řečeno.