Roklinka byla jedno z posledních sídel Vznešených elfů ve Středozemi na konci Třetího věku a sídlo Elronda Půlelfa.

Poté, co při válce saurona a elfů Sauron dobyl Eregion a zabil Celebrimbora, početná skupina Noldor pod vedením Eärendilova syna Elronda ustoupilia na sever a vybudovali tam útočiště, nazvané Imladris - lidem známé jako Roklinka. Bylo to hluboké skryté údolí v podhůří Mlžných hor, na východ od Brunenského brodu a na sever od Staré východní cesty. Bylo tam krásně, jelikož Elrond dostal od Gil-galada prsten Vilyu a s jeho mocí udržoval Roklinku nezasaženou životem okolního světa. Na konci Druhého věku se tu zastavilo vojsko Posledního spojenectví předtím, než se vydalo na jih do války.

Ve Třetím věku se Roklinka stala spojencem Arnorských Dúnedain proti rostoucí moci Černokněžného krále. Místní obyvatelstvo vzkvétalo a odráželo útoky Angmaru. Po zničení Arnoru Roklinka často sloužila jako útočiště hraničářů a synové náčelníků tu byli často nějaký čas v péči Elronda vychováni. To se stalo i v případě Aragorna II., jehož otec Arathorn II. zahynul předčasně a Aragorn tak strávil v Roklince celých sedmnáct let, než dosáhl plnoletosti. Roklinku často na svých cestách navštěvoval i čaroděj Gandalf. Byli tu hosty i Bilbo Pytlík a družina trpaslíků pod vedením Thorina Pavézy – právě tady díky šťastným okolnostem odhalili s pomocí Elronda tajemství měsíčních run na Thrórově mapě. V roklince se konala Elrondova rada, na které vzniklo Společenstvo Prstenu.

Na začátku Čtvrtého věku většina místních obyvatel odplula na Západ. Roklinka ještě načas zůstala v držení Elrondových synů Elladana a Elrohira, ale s odchodem Elronda a jeho prstenu ztratila své dřívější kouzlo.