Válka Elfů se Sauronem byl konflikt odehrávající se převážně v Eriadoru uprostřed Druhého věku v letech 1695-1701. Byl to největší válečný konflikt mezi Válkou hněvu na konci Prvního věku a válkou Posledního spojenectví na konci Druhého věku. Jak název napovídá, bojovali v ní především Sauron a jeho armády proti elfům, ale zapojili se také Númenorejci (byla to první ukázka jejich moci ve Středozemi), trpaslíci z Durinova lidu a válka postihla i další lidi ze Středozemi.

Válka začala, když Sauron vykoval Jeden prsten a Celebrimbor a Erigionský lid si uvědomil jeho pravé úmysly a povahu - to jest zmocnit se všech prstenů moci. Celebrimbor ještě stihl včas varovat Gil-galada, který začal v roce 1695 připravovat armádu a zároveň poslal prosbu o pomoc na Númenor. Ve stejném roce Sauron se svou armádou postoupil přes Calenardhon a přes Rohanskou bránu vpadl do Eriadoru.

Sauronovým prvním cílem byl Eregion, kde chtěl zajmout Celebrimbora a získat prsteny moci. Gil-galad poslal na pomoc Eregionu armádu pod vedením Elronda. Elrond však měl z Lindonu dlouhou cestu a přestože se Celebornovi - pánovi Eregionu podařilo načas Saurona zadržet, Sauronova armáda byla tak velká, že i po tom co se Celeborn spojil s Elrondem, dokázal Sauron tyto armády držet v šachu a zároveň zaútočit na Eregion a hlavní město Ost-in-Edhil. Zde Sauron dobyl i Dům Mírdain - sídlo Celebrimbora a Eregionských kovářů. Celebrimbor byl zajat a v domě bylo nalezeno Devět prstenů. Mučením Sauron z Celebrimbora dostal kde je Sedm, ale Tři, které Celebrimbor poslal do Lindonu a po kterých Sauron nejvíc bažil, byly zachráněny.

Eregion byl zničen, Galadriel i Celeborn však přežili, jelikož Galadriel z Eregionu odešla už v době kdy Sauron v přestrojení získal nad zdejším lidem moc a Celeborn ustoupil se zbytkem armády s Elrondem. Sauron se poté s Celebrimborovým tělem jako se zástavou vydal na sever a znovu se střetl s Elrondem, ktery by byl poražen, nebýt toho, kdyby Saurononovo vojsko nenapadli trpaslíci z Morie a Elfové z Lórinandu pod vedením Amrotha a . Elrondovi se tak podařilo se zbytkem elfů uniknout a byl na čas obklíčen v údolí, kde zbudoval Imladris. Sauron poté trpaslíky zahnal a Brány Morie se zavřely. Od té doby Sauron trpaslíky nenáviděl a poštval proti ním skřety z Mlžných hor, kteří s nimi poté válčili až do konce třetího věku.

Poté Sauron postupně opanoval a vyplenil téměř celý Eriador a v roce 1700 se dostal až k řece Lhûn a Lindon byl bráněn Gil-galadem z posledních sil. Sauron však nebyl schopen dobýt Mithlond, jelikož musel nechat část svých sil obléhat Elrondovu armádu v Imladris a potřeboval se posílit svou armádou vyčkávající u Tharbadu.

Když už měl Sauron vítězství téměř na dosah, po téměř pěti letech příprav dorazila Númenorská flotila krále Tar-Minastira pod vedením admirála Ciryatura. Númenorská armáda se vylodila v Lindonu, Ciryatur však poslal lodě i dále na jih, kde se vylodili v ústí Gwathló ve starém přístavu Lond Daer a dokonce i poblíž Pelargiru, tak velké byly Númenorské síly. Sauron byl od Mithlondu zahnán zpět a téměř celá jeho severní armáda byla zmasakrována v bitvě u Kameného brodu na Baranduině. Sauron poté ustoupil na jihovýchod do Tharbadu, záhy však zjistil, že má opět v zádech Númenorejce a přestože se posílil o armádu u Tharbadu byl v bitvě u Gwathló Sauron na hlavu poražen a sám jen stěží unikl.

Zbytky jeho armády byly obklíčeny na polích Calenardhonu Númenorejci z Pelargiru a elfy z Lórinandu a Sauron se poražen jen se svou tělesnou stráží vrátil do Mordoru a přísahal Númenoru pomstu (kterou splnil o 1600 let později když způsobil pád Númenoru). Armáda obléhající Imladris byla taktéž obklíčena a úplně zničena.

Sauron tedy byl na dlouho poražen a jeho armády prakticky zcela rozprášeny. Na druhé straně byl zničen Eregion a velká část Eriadoru zpustošena, zvlášť Minhiriath a Enedwaith, kde Sauron přiměl domorodce vypálit zbylé lesy pro vlastní ochranu. Svůj hlavní cíl se Sauronovi nepodařilo splnit, protože přesto že získal Devět a Sedm, o Třech prstenech se nedozvěděl vůbec nic a mohl se jen domýšlet že byly předány největším elfským vládcům Gil-galadovi a Galadriel.

Po válce se elfové rozholi neobnovovat Eregion a namísto toho ponechat svou základnu v Imladris, která se stala sídlem Elronda.

Dalším důsledkem války bylo to, že Númenorejci ochutnali vojenskou moc ve Středozemi a od té doby začali budovat stálé základny a kolonie na pobřežích Středozemě.