|
| |
Tar-MírielAr-Zimraphel |
|
Tar-MírielTar-Míriel byla númenorská královna. Je popisována jako nejkrásnější z númenorských královen, sličnější než stříbro, slonovina nebo perly. Podle práva se měla stát čtvrtou vládnoucí královnou, ale místo toho si ji proti její vůli vzal za ženu její bratranec Ar-Pharazôn, který se tak zmocnil vlády.
Jméno Míriel znamená quenijsky zhruba „dcera klenotů“ a stejný význam má pravděpodobně i adûnajská podoba jejího jména, Zimraphel. Odkazuje pravděpodobně na Míriel, matku Fëanora, která žila ve Valinoru ve věku Stromů.
Narodila se roku 3317, za vlády krále Ar-Gimilzôra, který byl zapřísáhlým odpůrcem Valar a Eldar a zakázal ve své říši používání elfských jazyků. Gimilzôrův následník Inziladûn však byl vychován svou matkou jako jeden z Věrných, a tak litoval konání svých předchůdců. Když tedy roku 3177 zdědil Žezlo, přijal opět jméno v quenijské podobě Tar-Palantír a snažil se všemožně vrátit k dobrým tradicím Númenoru a přátelství s elfy.
Bohužel, Valar na Tar Palantírovo pokání neodpověděli a ani elfské lodě z Tol Eressëa už na Númenor nepřiplouvaly, protože troufalost a špatnost předchozích králů byla příliš velká a protože většina númenorského lidu stále ve svém srdci Valar odmítala. Tato skupina, která se dříve běžně nazývala "Královští", byla vedena Gimilkhâdem, Tar-Palantírovým mladším bratrem, a po Gimilkhâdově smrti pak jeho synem Pharazônem.
Podle tradic Númenoru se Míriel měla stát jeho dědičkou jako čtvrtá vládnoucí královna, a kdyby se tak bylo stalo, pravděpodobně by pokračovala v dobré vládě svého otce a dějiny Númenoru se mohly vyvíjet jinak. Byla však o své právo připravena svým bratrancem Pharazônem, který měl podporu většiny Númenorejců. Po smrti Tar-Palantíra roku 3255 si ji Pharazôn který si ji proti její vůli vzal za ženu a zmocnil se žezla jako král Ar-Pharazôn. Jméno Míriel změnil na adûnajskou podobu Ar-Zimraphel.
Míriel se tak vládnoucí královnou nikdy nestala a namísto toho byla nucena žít jako královna–manželka, bez reálné moci ovlivňovat vládu Númenoru.
Ar-Pharazôn brzy na to vypravil mocnou flotilu a armádu do Středozemě, kde otevřeně vytáhl proti Sauronovi a bojoval s ním o nadvládu nad Středozemí. Temný pán poznal, že vojensky nedokáže Númenor zničit, a proto zvolil lest, vzdal se Ar-Pharazônovi, pokořil se před ním a nechal se odvézt na Númenor jako zajatec. Svou vychytralostí brzy dosáhl toho, že mu král začal naslouchat a ze zajatce se tak stal rádce. Když král cítil přicházející stáří, nechal se Sauronem přesvědčit, že si zajistí nesmrtelnost, když se mu podaří zmocnit se Valinoru. Ar-Pharazôn se tak vydal s ohromnou flotilou na Západ, dobýt Země neumírajících, zatímco Tar-Míriel zůstala na Númenoru.
Tato Ar-Pharazônova opovážlivost měla za následek roku 3319 Pád Númenoru, kdy se celý ostrov potopil do moře. Říká se, že ze všeho naposled vzala stoupající vlna, zelená, studená a korunovaná pěnou, plazící se po zemi, do náruče královnu Tar-Míriel, která se pokoušela vystoupit strmými stezkami po Meneltarmě k svatému místu; vody ji dohonily a její výkřik se ztratil v burácení vichru.
To byl konec hlavní linie Elrosova rodu. Přežil však Elendil a jeho synové z vedlejší větve, rodu pánů z Andúnië, kteří pak založili Říše ve vyhnanství ve Středozemi – Gondor a Arnor – a zachovali tak odkaz Věrných Númenorejců a tak i památku královny Tar-Míriel.