Úvodníky

The Hobbit: An Unexpected Journey


Tak už jsem toho Hobita taky viděl. A musím říct, že i přes všechny drobné výhrady se mi to líbilo. Moc. Nebylo to samozřejmě takové jak bych si ideální zfilmovanou verzi Hobita představoval já, ale byl to v podstatě takový film, jaký jsem od Petera Jacksona čekal. Rozhodně nebylo žádné překvapení, že místo lehčího pohádkového charakteru předlohy jsme se dočkali temnějšího pojetí ve stylu Pána prstenů, ale dokonce to i má svou logiku, protože ?pohádkovější? pojetí Hobita můžeme chápat jako pouhý prostředek vyprávění, který ve filmovém převyprávění tohoto příběhu může být změněn tak, aby odrážel ducha Středozemě, jak jsme ji poznali v Pánu prstenů (a to se novému filmu daří znamenitě).

O filmu by se dalo psát dlouho a dlouho, myšlenek, které mě k tomu napadají, je spousta, ale nemám na to čas a asi by to ani nikdo nečetl. Tak tedy jen pár poznámek:

Z mnoha komentářů jsem zaznamenal kritiku toho, že film má pomalý a nudný začátek, ale mně osobně to přišlo právě naopak; začátek mi připadal jako jedna z nejlepších částí filmu. Jak prolog ukazující zkázu Ereboru, tak setkání Gandalfa s Bilbem, i naprosto dokonalý Neočekávaný dýchánek. To je Hobit, jak má být. Naopak, co mě ve filmu otravovalo, až nudilo, byly dlouhé akční a bojové scény. Jak jsem řekl, samotné temnější pojetí příběhu mi vůbec nevadí, ale když už poněkolikáté někdo visí z útesu, balancuje nad propastí nebo se řítí do hlubin, z napínavé scény se stává komická a po několika dalších opakováních nudná. Když se něco tlačí do takové přehnané podoby jako souboj skalních obrů, hodně tím trpí uvěřitelnost příběhu a ochota diváků přistoupit na hru a soucítit se svými hrdiny. I když, tohle je zřejmě u Petera Jacksona typická úchylka. ;-)

S tím souvisí podoba skřetích jeskyní. Nevím, jestli jste někdy byli v jakýchkoli jeskyních komplexech nebo dolech, ale základní charakteristikou takových míst je podle mě stísněnost, a přesně tak jsme si vždycky představoval skřetí chodby. Nemusí hned všechny podzemní prostory mít rozměry katedrál (na rozdíl třeba od Khazad-dum, kde je to mnohem opodstatněnější).

Mrzelo mě třeba omezení role orlů. Nevím, jestli si režisér něco nešetří v rukávu pro rozšířenou verzi, ale bez jakéhokoli vysvětlení, co jsou vlastně zač, proč družinu zachránili, proč ji odnesli tam, kam ji odnesli a proč ji třeba neodnesli rovnou až k Osamělé hoře, působili poněkud jako Deus ex Machina.

Trochu rozpačitý jsem ze skřeta Azoga. Chápu potřebu mít nějakého jednoho konkrétního velkého padoucha ještě než se dojde k drakovi (i když podle mě se to k příběhu Hobita až tak nehodí, podobně jako se to nehodilo k Cestě Jitřního poutníka, kde filmaři také příběh podobně změnili). Ale když už zahrnuli do příběhu jako flashback bitvu v Azanulbizaru, mohli tam nechat Azoga skutečně zabít, a nyní mohl nastoupit jeho syn Bolg, který jde svého otce pomstít, což by byli bližší původnímu příběhu. Ale kdo ví, možná se toho ještě dočkáme, konec konců něčím se musí ty zbylé dva filmy naplnit, že? ;-)

Co se mi naopak nesmírně líbilo, byla Bílá rada - přesně podle mých představ. Galadriel byla nádherná. Také Dol Guldur byl náležitě zlověstný a tajemný. Radagast se předvedl krásně a vynahradila se jeho neúčast v Pánu prstenů. Těším se čeho se z téhle příběhové linie dočkáme v pokračování.

Vůbec mi nevadily některé drobné příběhové změny v pozadí, které jsou pro dobré vyznění filmového zpracování zcela pochopitelné a dobře do příběhu sedly: například neznalost identity Nekromanta (ve skutečnosti byla odhalena už o sto let dřív), návštěva Radagasta v Dol Gulduru (ve skutečnosti tam šel Gandalf), řeči o tom, že Černokněžný král zemřel a byl pohřben (ve skutečnosti Bílá rada dobře věděla, že ovládá Minas Morgul).

A co si myslíte vy? Už jste Hobita viděli? A co na něj říkáte? Můžete napsat svůj názor třeba do diskusního fóra.



zpět