|
| |
Elendur |
|
Elendur byl nejstarším synem Isildura. Narodil se roku 3299 v Rómenně, jako jediný z Isildurových synů ještě před Pádem Númenoru.
Říká se, že ze všech synů a vnuků Elendila se mu právě Elendur nejvíc podobal. Jako nejstarší syn a dědic byl také nejbližší svému otci Isildurovi. Bojoval po boku svého otce ve válce Posledního spojenectví a po vítězství v bitvě na Dagorladu byl jediným z Isildurových synů, který jej doprovázel do Mordoru, zatímco jeho mladší bratři Aratan a Ciryon byli vysláni do Minas Ithil střežit Ithilský průsmyk proti případnému pokusu Saurona probít se přes hory z Mordoru (nejmladší Valandil byl příliš mladý, aby jel do války).
Později spolu se svými bratry a dvěma stovkami válečníků a rytířů doprovázel svého otce na sever, když byla družina u Kosatcových polí přepadena skřety. Elendur byl také jediným z Isildurových synů, kterému se Isildur svěřil o Jednom Prstenu, který si po porážce Saurona ponechal. Proto se při hrozící porážce (Ciryon už byl zabit a Aratan umíral) dostal do sporu se svým otcem a naléhal na něj, aby opustil družinu a utekl, aby se Prsten nedostal do rukou služebníků nepřítele. Isildur jej nakonec poslechl, ale na útěku byl přesto zastřelen, když plaval přes Anduinu (Prsten se však apsoň díky tomu skutečně nedostal do rukou skřetů, ale na dně řeky na tisíce let vypadl z jakéhokoli povědomí, než jej vylovil jistý hobit Déagol). Elendur potom převzal velení nad pozůstatkem družiny a hrdinně bojoval, dokud nebyl spolu s ostatními bojovníky zabit. Jediný, kdo přežil, byl Elendurův panoš Estelmo, který byl nepřáteli pouze omráčen a později byl nalezen zavalen pod Elendurovým tělem.
Následnictví v královské linii tak přešlo na Elendurova nejmladšího bratra Valandila, který se pak stal králem Arnoru.