Bitva na kosatcových polích se odehrála roku 2 druhého věku mezi zbytkem Isildurova lidu, který ještě stále zůstával v Gondoru a skřety, kteří přežili válku posledního spojenectví. Samotná bitva se neodehrávala přímo na Kosatcových polích, ale na východním břehu Anduiny poblíž.

Po porážce Saurona zůstal Isildur nějaký čas v Gondoru, kde obnovoval pořádek a učil svého synovce Meneldila vládnutí. Po dvou letech však zatoužil se vrátit na sever do Arnoru, kde zdědil otcův trůn. Chtěl se však ještě zastavit v Imladris, aby zde vyzvedl svého čtvrtého syna Valandila a manželku a také toužil si promluvit s Elrondem. Isildur nakonec zvolil cestu na sever podél východního břehu Anduiny a přes vysoký průsmyk, jelikož pouť po velké západní cestě se mu zdála příliš dlouhá. S sebou vzal své tři nejstarší syny Elendura, Aratana a Ciryona a asi 200 dalších mužů - Isildur věřil že všichni nepřátelé jsou už poraženi a většinu Arnorského vojska poslal dávno před tím zpět na sever.

Po třiceti dnech pouti se blížili k hranici Thranduilovy říše poblíž Kosatcových polí, kde si jich všimla tlupa skřetů, kteří nevěděli že válka skončila, jelikož byli pověřeni střežit severní cesty a přepadávat menší družiny lidí a elfů. V tomto případě však zapůsobila i moc prstenu, který měl Isildur u sebe a útok skřetů byl o to zuřivější.

Přestože skřetů byla desetinásobná přesila, Isildurovým vojákům se zpočátku dařilo jejich útoky odrážet svými proslulými formacemi hradby štítů a obávanými lučištníky s ocelovými luky. Isildur začínal tušit, co se nutně musí stát, a proto nařídil svému panoši Otharovi aby uprchl se svým druhem s úlomky Narsilu a pokusil se je zachránit. Když byli skřeti odraženi, Isildurovi se podařilo probít si cestu na sever a doufal že jsou zachráněni.

Za normálních okolností by se skřeti zřejmě stáhli, zde však působila zlá moc prstenu, a Dúnadané neušli ani míli když byli znovu napadeni, tentokrát už za tmy. Skřeti se tentokrát na Isildura vrhli se vší svou silou a brzy malé vojsko oblkíčili. Skřeti v bitvě platili pěti mrtvými za jednoho přesto jim to za to stálo a když byli Aratan i Cyrion mrtvi, Isildur si na Elendurovu radu a ze zoufalství nasadil Jeden prsten a unikl z obklíčení, aby Prsten zachránil. Zanedlouho poté leželi všichni Dúnadani mrtví, až na Elendurova panoše pohřbeného pod mrtvolami.

Isildur uprchl na západ k Anduině a skřeti ho sledovali po čichu. Na východním břehu shodil všechnu zbroj a neviditelný přeplaval řeku. Na druhém břehu se mu však v rákosí Prsten ztratil, kde jej o 2500 později nalezl Déagol. Když Isildur vystoupil na druhý břeh, byl okamžitě skřety zastřelen a jeho tělo se nikdy nenašlo. Pohromu na kosatcových polích přežili jen tři lidé: Othar, jeho společník a Elendurův panoš Estelmo.

Na začátku čtvrtého věku byly v Orthanku nalezena zlatá schránka pro prsten a také drahokam Elendilmir, symbol severního království, které našel Saruman. Z toho vyplývá že nejspíš nalezl i ostatky Isildura, které pravděpodobně zničil.