Kraj na severovýchodě Dorthonionu. Když Edain přišli do Beleriandu a o něco později se rozhodli opustit Estolad, Bëorův lid dostal lénem od Finroda Felagunda právě zemi Ladros. Prvním pánem Ladrosu byl Boromir, po něm následoval jeho syn Bregor, a pak Bregorův syn Bregolas. Pak ale přišla bitva Dagor Bragollach a všechny země na severu Dorthonionu byly způstošeny. Bregolas padl v bitvě spolu s Finarfinovým synem Aegnorem, zatímco jeho bratr Barahir zachránil z obklíčení nepřátel Finroda a obdržel od něj za to prsten na znamení přátelství a oddanosti (Barahirův prsten se pak zachoval až do Třetího věku jako odznak králů Arnoru).
Většina obyvatelstva Ladrosu tehdy uprchla do opevněného Hithlumu a Ladros bránili pod vedením jen ti nejstatečnější. Nakonec Barahirova manželka Emeldir odvedla všechny zbývající ženy a děti na jih a průsmykem Anach do Brethilu. Nakonec zůstalo Barahirovi jen dvanáct věrných, jejichž činy se opěvují v písních: jeho syn Beren, Bregolasovi synové Baragund a Belegund a další spolubojovníci Radhruin, Dairuin, Dagnir, Ragnor, Gildor, Gorlim, Arthad, Urthel a Hathaldir. Po čase ale byli Sauronovou léčkou zrazeni a všichni pobiti až na Berena, který se ještě čtyři roky toulal po Dorthonionu a svou zoufalou udatností se stal proslulým po celém severu. Nakonec ale proti němu Sauron vyslal takovou sílu nepřátel, že Beren musel opustit zemi svých předků, odešel na jih do Doriathu a víckrát se sem nevrátil.