Eriador bylo území na severozápadu Středozemě, ležící na západ od Mlžných hor a na východě omývané mořem. Právě na tomto území (nebo alespoň v jeho větší části) se nacházelo království Dúnadanů Arnor. Eriador byla oblast s rozlohou bezmála sto tisíc mil čtverečních a jako takový byl velmi různorodý jak geograficky, tak podnebím, rostlinstvem a samozřejmě obyvatelstvem. Co se týče geografie, byl Eriador spíše rovinatá země a její charakter takto narušovaly jen Ered Luin na západě a Mlžné hory na východě, dále už jen Soumračné, Mohylové a Větrovské vrchy s dominantním kopcem Větrov v centrální části. Oblast byla odvodňována třemi hlavními řekami, a to Brandyvínou, Bouřnou, a řekou Lhûn, tekoucí do Šedých přístavů. V Eriadoru byla také jezera, zejména Nenuial. Pobřeží Eriadoru bylo značně členité. Na severu byla Ledová zátoka Forochel, jižněji pak Lhûnský záliv a množství dalších, menších zálivů.
Co se vegetace týče, na severu byla podobného rázu jako evropská tundra, v oblasti Kraje pak přecházela na zemědělskou kulturní krajinu a na jihu v oblastech Minhiriathu a Enedwaithu pak byly zejména stepi a lesostepi. V době druhého věku byly Minhiriath i Enedwaith pokryty rozsáhlými hvozdy, které byly ale zničeny v důsledku Númenorské kolonizace. V době třetího věku Lesů v Eriadoru moc nebylo, vlastně jen kolem Ered Luin a pak Starý hvozd u Rádovska a na poloostrově Eryn Vorn, kde žily poseldní zbytky divokých lidí v Eriadoru. Co se týče obyvatelstva, Eriador na konci Třetího věku byl obýván Elfy, a to v Šedých přístavech Círdanovým lidem a v Roklince Elrondem a jeho lidem. Významnou složku populace vytvářeli Hobiti ve svém Kraji v centrálním Eriadoru. V minulosti to pak byli Dúnadané se svou říší Arnor, lidé, kteří po rozpadu říše nadále přebývali v menších skupinách po Eriadoru a na konci třetího věku byli známi jako Hraničáři. Kromě těchto národů, které zejména v Eriadoru žili, lze zmínit město Hůrka, kde žili pospolu jak hobiti, tak lidé, mezi kterými byli Dúnadané, Seveřané, a zřejmě zde přebývali i nějací Rohirové a Gondorští. Žili zde i Jižané a různí míšenci (např.: Vili Potměchuť). V našem výčtu nesmíme zapomenout na Toma Bombadila a jeho ženu Zlatěnku, kteří žili ve svém domě ve Starém hvozdě při řece Opletnici. Mezi význačná sídla všeho lidu patří: Šedé přístavy, Hobitín, Hůrka, Roklinka, v minulosti to pak byla navíc města Annúminas a Tharbad. V současnosti není význam Eriadoru tak veliký, jako byl v minulosti za slavné říše Arnor, přesto nesmí být zapomínán. Je to oblast mnoha národů, bohaté historie a v neposlední řadě domov hobitů, z nich vyšel Frodo, hrdina války o Prsten.