Tar-Ancalimë

Hallacar

Erendis

Tar-Aldarion

Tar-Anárion

2 dcery

Núneth

Beregar

Hallatan

Tar-Súrion

Tar-Meneldur

Almiel

Ailinel

Cemendur

Tar-Telperiën

Isilmo

Tar-Elendil

Tar-Amandil

Tar-Minastir

Tar-Ancalime byla sedmou vládkyní Númenoru a první vládnoucí královnou. Byla dcerou krále Tar-Aldariona a královny Erendis. Narodila se roku 873 Druhého věku, za vlády svého děda Tar-Meneldura.

Když jí byly čtyři roky, její otec navzdory vůli krále Tar-Meneldura a své ženy odplul na jednu ze svých zámořských cest. Emerië se pak i s malou Ancalimë odstěhovala do svého domovského kraje Emerië ve vnitrozemí Númenoru. Jedinou společnicí Ancalime v dětství byla služebná Zamîn a viděla jen málo mužů. Její matka Erendis se odcizila svému manželovi a neměla ráda muže, a v tom duchu také vychovávala Ancalimë.

Aldarion nastoupil jako král roku 883, když se Tar-Meneldur zřekl Žezla. Kvůli svému odcizení s manželkou už neměli žádné další děti. Proto Aldarion přistoupil ke změně nástupnického práva z dřívějšího pravidla, kdy dědicem trůnu mohli být pouze muži, na absolutní primogenituru, kdy následníkem trůnu byl vždy nejstarčí potomek, bez ohledu na pohlaví. Tak se Ancalimë stala dědičkou trůnu.

Když dospěla, přicházelo k ní s nabídkou sňatku mnoho vznešených nápadníků. Ancalimë před nimi uprchla do krajiny svého dětství Emerië. Začalo se jí říkat Emerwen Aranel, což quenijsky znamená „Princezna pastýřka“. Spřátelila se tam s pastýřem Mámandilem, ale rozzlobilo ji, když zjistila, že se nejedná o obyčejného pastýře, ale o dalšího vznešeného nápadníka, Hallacara, syna Hallatana z Hyarastorni.

Nakonec se za Hallacara provdala, ale jejich manželství bylo spíše politické než z lásky; Ancalimë chtěla porodit dědice, aby zabránila svému bratranci Sorontovi stát se jejím dědicem v případě, že by zůstala bezdětná.

Ancalimë porodila syna Anáriona, ale po jeho narození se i Ancalimë s Hallacarem odcizili. Ancalimë zakázala svým služebným provdat se, ale Hallacar jim bez vědomí Ancalimë jejich svatby zařídil, a to ještě schválně tak, aby Ancalimë musela být svědkem svatebního veselí. Od té doby Ancalimë Hallacara nenáviděla.

Tar-Ancalimë nastoupila jako vládnoucí královna po abdikaci svého otce roku 1075. Vládla 205 let do roku 1280, kdy se vdala Žezla ve prospěch svého syna Tar-Anáriona.

Zemřela roku 1285 ve věku 412 let.