Úvodníky

The Desolation of Smaug


Doufám, že jste všichni krásně oslavili Vánoce. Předpokládám, že většina z vás už viděla nejnovější film podle Tolkienových knih: The Hobbit: The Desolation of Smaug, někteří možná i víckrát. Chtěl bych se s Vámi podělit o své dojmy a zároveň mě samozřejmě zajímá, co na to říkáte Vy.

Tak úplně nevím, z kterého konce začít. Nemůžu říct, že by mě film vysloveně zklamal, protože jsem od něj neměl příliš vysoké očekávání. Leccos se mi líbilo, ale bylo tam taky dost věcí, které mě moc nepotěšily.



Že bude film akčnější, temnější a drsnější než předloha i než první díl, to se celkem dalo čekat. Stejně tak bylo jasné, že něco budou muset k původnímu příběhu doplnit a přidat, aby se děj dostatečně natáhl. Některé přidané věci mi přišly povedené, jiné míň, ale co mi na filmu asi celkově vadilo, bylo, že tomu po většinu doby chyběla určitá atmosféra Středozemě, kterou třeba první film měl mnohem víc. Prvnímu filmu leckdo vytýkal pomalý rozjezd, ale mně to přišlo velmi dobře udělané, protože to skvěle navodilo atmosféru a o to víc si člověk užíval, když výprava skutečně vyrazila. Zato tady jsme rovnou vrženi do děje - žádná příprava, žádné vysvětlování, ale rovnou honička se skřety, vrrky a ještě navíc s Meddědem. Také Temný hvozd, který je v knize jedna z nejatmosféričnějších částí s dlouhým bezútěšným putováním temnotou je tady tak nějak nemastný neslaný. Teprv v druhé půlce filmu se to trochu lepší. Jezerní město je krásné a Erebor samozřejmě dechberoucí. Stejně mi na tom tak nějak chybělo to celkové okouzlení světem Středozemě, které bylo na Pánu prstenů jedním z nejsilnějších zážitků z filmu a i v prvním Hobitovi to bylo velmi pěkné. Celkově mi taky trochu chybělo víc rozvíjení postav a vůbec takové obecně lidské přiblížení - zatímco první film se aspoň trochu snaží jednotlivé trpaslíky představovat, tak tady to až na výjimky je prostě jedna banda akčních hrdinů.

Ale teď trochu ke konkrétním věcem. Nejdříve to, co se mi (včetně některých změněných nebo vymyšlených věcí) na filmu líbilo. Jak už jsem řekl, Jezerní město bylo krásné, starosta úžasně odporný, Bard velmi charismatický (i když jsem si ho představoval trochu jako staršího a drsnějšího, ne takového mladíčka) a i doplnění nových postav (slizký starostův rádce, Bardova rodina) mi přišlo jako dobré pro dokreslení atmosféry. I určité zamotání příběhu s příjezdem do Esgarothu a ukrývání trpaslíků u Barda doma mi nevadilo, protože to pomohlo rozvinout postavy a podpořit konflikt mezi starostou a Bardem. Dále docela pěkná pro podpoření atmosféry (i když dost nesmyslná příběhově) byla schůzka Gandalfa a Radegasta v hrobkách. A velmi působivě zpracovaná byla i návštěva Dol Gulduru (Nepochybně je to past...) - ukázání Nekromanta osobně bylo možná až moc odvážné, ale poprali se s tím velmi dobře. Doufal jsem, že se dostane ke slovu i Bílá rada, ale na to si asi budeme muset počkat na poslední díl.

Kupodivu mi až tak moc nevadilo uvedení nové postavy Tauriel (možná částečně proto, že herečka Evangeline Lilly je mi sympatická a dobře svou postavu zahrála). Dokonce ani románek s Kilim mi nějak extrémně nevadil: Ne že bych z toho byl nějak nadšený, ale tuhle invenci bych ještě byl ochotný tolerovat, protože je to zajímavý nápad, který není vysloveně nesmyslný. Horší je to už s provedením, ale ostatně co v takovém hollywoodském filmu čekat. Skoro víc než Tauriel mi vadil Legolas: Jeho přítomnost je sice naprosto logická, ale jeho role mi nějak nesedla (to je ale možná opravdu jen subjektivní dojem).
Taky mám celkem pochopení pro změnu příběhu po vstupu do Ereboru - je mi jasné, že tvůrci chtěli předvést draka v akci trochu víc než je to v knize, a zároveň předvedení trpasličího průmyslu je moc pěkné (i když je tam pár otravných hovadin, jako Thorin v lodičce na roztaveném zlatě, což trochu kazí uvěřitelnost).

Co mě z vymyšlených scén naštvalo asi nejvíc, je nájezd skřetů na jezerní město. To je něco, co v rámci příběhu nemá naprosto žádnou logiku a úplně to smrdí samoúčelností, jen aby se Tauriel mohla dostat ke Kilimu. Navíc to úplně popírá smysl Jezerního města, které stojí na jezeře právě proto, aby nemohla jen tak přijít banda skřetů a promenádovat se po střechách, aniž by si toho kdokoli z městské stráže, hlídačů mostu nebo vůbec obyvatel města třeba všiml a například spustil poplach... No, škoda mluvit.
Dál mě na filmu tak trochu štvalo, že Peter Jackson až moc vykrádá sám sebe. Podobnost Tauriel a (filmové verze) Arwen je evidentní od začátku, ovšem ve scéně kdo léčí Kiliho je to už opravdu dost. Podobně Gandalfovo zajetí v Dol Gulduru po prohraném souboji s Nekromantem až příliš nápadně připomíná Gandalfovu návštěvu u Sarumana ve Společenstvu.
Vůbec se mi nelíbilo celé pojetí Temného hvozdu. Sice je tam docela zajímavě zhulená pasáž bloudění, ale celkově ten hvozd není vlastně vůbec temný, chybí mu taková ta tíživost a bezútěšnost mnohadenního putování. Působí na mě příliš uměle a nějak mu chybí atmosféra. A jak už poznamenali jiní, z filmu to vypadá, jako by byl les široký maximálně dvacet kilometrů.

Ale nejvíc mě asi mrzelo, vypuštění tří pěkných pasáží z knihy, z nichž podle mě přinejmenším dvě patří k tomu nejkrásnějšímu a nejtypičtějšímu z celého Hobita. (A taky nejtolkienovštějšímu, což asi vysvětluje, proč tomuto filmu podle mě tak trochu chyběla atmosféra) Které scény mám na mysli?

  1. Příchod k Meddědovi: Opatrné Gandalfovo vyprávění o dosavadních dobrodružstvích s postupným představováním jednotlivých trpaslíků je skvělá pasáž, která zároveň pomáhá představit postavu Medděda a z nedůvěřivého hostitele udělat přítele. Při daném rozdělení filmu by to navíc mohlo krásně posloužit jako dobrá rozehřívací úvodní pasáž, jako byl v prvním filmu Neočekávaný dýchánek. Místo toho? Akční honička (jakých je v celém filmu ještě asi deset dalších) a naprostá nelogičnost toho, že Medděd je nejdřív chce sežrat, pak se jen tak poflakuje kolem v medvědí podobě a nakonec přijde domů a pohostí trpaslíky jako by nic.
  2. Překonání Začarované řeky: To by mohla být scéna dostatečně akční i pro Jacksona, a přitom by to bylo něco jiného než neustálé mydlení skřetů. Zároveň by to prodloužilo pobyt ve Hvozdu a umožnilo budovat atmosféru. Nechápu, proč to vypustil.
  3. Bilbovo dráždění pavouků: Jestli se nepletu, tak ve filmu je asi jeden moment, kdy Bilbo hodí nějaký klacek někam pryč, aby pavouky odlákal. Ale kde je to skvělé provokování a vychytralé odvádění pozornosti, na kterém se poprvé krásně ukazuje Bilbova pohotovost a odvaha?
Vcelku nechápu, když už je nepříliš dlouhá kniha roztažená do tří filmů, proč tedy část předlohy není vůbec využita a některé krásné pasáže z z předlohy tak ve filmu chybí?

Mé celkové hodnocení filmu je tedy skotečně rozporuplné. To znamená ne že by se mi to celkově nelíbilo, ale příliš mě to ani nenadchlo. Některé věci byly fajn, ale jiné mě trochu naštvaly a hlavně mi vadila nedostatečná atmosféra. Někdo říká, že druhý díl trilogie má vždycky trochu podobu výplně mezi okouzlujícím představením v prvním díle a monumentálním závěrem v třetím. Na tom jistě něco je, ale leccos co mi na druhém dílu Hobita vadilo, mi přišlo celkem zbytečné a mám pocit, že předloha toho nabízela víc než co bylo využito. Ale uvidíme, možná že v rozšířené verzi se ještě některých lahůdek dočkáme...

Budu rád, když se podělíte o vaše názory nebo řeknete, co si myslíte o mém hodnocení, v čem souhlasíte a v čem se naopak rozcházíte. Můžete využít buď diskusní fórum zde na Angrenostu nebo stránku Angrenost na Facebooku.



zpět