Jedno ze tří království, které vznikly po smrti krále Eärendura roku 861 a rozdělení Arnoru mezi jeho tři syny.

Cardolan byl na jihu, zahrnoval Minhiriath a jeho hranici tvořila Baranduina, Šerava a Velká cesta. Jediným známým městem v Cardolanu byl Tharbad, ležící kolem velkého mostu přes řeku Gwathló a fungující zároveň jako námořní přístav.

Do čtrnáctého století vymřela v Cardolanu linie Isildurových dědiců, ale noví vládci zůstali věrní a bojovali ve spojenectví s Arthedainem a Lindonem proti Rhudauru a Angmaru. Když Arthedainský král Argeleb I. vznesl nárok na vládu nad celým Arnorem, Cardolan pravděpodobně nároku neodporoval a jeho vládci se od té doby titulovali jako knížata. Dlouho byla udržována hranice na Větrovských vrších, ale roku 1409 vyšla z Angmaru veliká armáda, vstoupila do Cardolanu a obklopila Větrov. Obránci byli poraženi a Arthedainský král Arveleg i poslední kníže Cardolanu padli. Po bitvě byl Cardolan vypleněn, ale zbytek věrných mezi Cardolanskými Dúnadany se stáhl do Mohylových vrchů a Starého hvozdu za nimi.

Avšak roku 1636 přišel z jihovýchodu Velký mor, při němž zahynula většina obyvatel Cardolanu, a zvláště Mihiriathu. Přišel také konec cardolanských Dúnadanů, skrývajících se v Mohylových vrších a do mohyl pak vstoupili zlí duchové z Angmaru a usídlili se tam.

Od té doby zůstalo území Cardolanu řídce osídlenou zemí, kde již do konce Třetího věku nevznikl jiný stát. Víme ale, že město Tharbad zůstalo obydleno až do roku 2912, kdy ho zničily záplavy.

Ve čtvrtém věku se území Cardolanu stalo součástí Obnoveného království.