Ithilien Země v Gondoru, na východním břehu Anduiny, ohraničená z jihu Porosem, ze severu Nindalfem a okrajem Mrtvých močálů a z východu Horami stínu. Nejdůležitějším městem byla Minas Ithil.
Ithilien byl jednou z nejkrásnějších oblastí Gondoru, říkalo se mu zahrada Gondoru.
"Ithilien, zahrada Gondoru, ač zpustlá, si přece ještě zachovala zcuchaný půvab lesní žínky.
Na jih a na západ hleděla k teplým údolím dolního toku Anduiny, od východu ji zajišťovaly Ephel Dúath, ale neležela přitom ve stínu hor, od severu ji chránil Emyn Muil a otevírala se jižním vánkům a vlhkým větrům od dalekého Moře. Rostlo tam mnoho velkých stromů, zasazených kdysi dávno a teď zanedbaně stárnoucích v bujném porostu bezstarostných potomků; byly tam i háje a houštiny tamaryšků a ostře vonících pistácií, oliv a vavřínů; byly tam jalovce a myrta a tymián, jež rostly jako křoví anebo visely jako husté koberce po skrytém kamení. Modře, červeně a zelenkavě vyrážely květy šalvějů; a také majorán a rašící petrželka a spousta bylinek, jejichž podoba a vůně přesahovaly zahradnické znalosti Samovy. Jeskyňky a skalnaté stěny už zdobily hvězzdičky lomikamene a rozchodníku. V kapradí se probouzely petrklíče a sasanky a v trávě kývaly polorozvitými hlavičkami asfodely a četné lilie: v hluboké zelené trávě u jezírek, kde se padající říčky zastavovaly v chladných prohlubních na cestě dolů k Anduině."
Ithilien byl poslední zemí na východ od Anduiny, která Gondoru zůstala poté, co ztratil Harondor i všechny země severně od Mordoru. S postupujícím časem obyvatelsvo Ithilienu ubývalo a poslední uprchli na západ roku 2954, kdy opět vzplanula Hora osudu. V Ithilienu, zvláště v severním však zůstali hraničáři, kteří přepadali Sauronovy služebníky a pokud mohli, tak jim bránili ve volném průchodu krajem.
|