HalifirienAmon Anwar, Eilenaer
Nejzápadnější ze sedmi majákových kopců v Anórienu. Na začátku Třetího věku se nacházel uprostřed Gondoru. Jeho původní jméno bylo Eilenaer (název z přednúmenorské doby). Halifirien byla ze všech majáků nejvyšší a vyvstávala z velkého hvozdu, kterému rohanští říkali Firienholt; za ní se nalézalo hluboké údolí, temný Firienský důl.
Po skončení Války Posledního spojenectví objel Isildur spolu s Anárionovým synem, dědicem Jižního království Meneldilem, hranice Gondoru a nakonec stanuli na Eilenaeru a Isildur pronesl: "Toto je hrobka a památník Elendila Věrného. Zde bude stát uprostřed Jižního království v péči Valar, dokud království potrvá, a toto místo bude svatyní, kterou nikdo neznesvětí. Ať nikdo neruší jeho mlčení a mír, není-li Elendilovým dědicem."
Od okraje lesa nahoru na temeno kopce udělali kamenné schodiště. Isildur dal Meneldilovi radu, že by král měl svatyni občas navštívit; měl by tam také přivést svého dědice, povědět mu, jak byla svatyně zbudována, a zjevit mu tajnosti říše a jiné věci, jež by měl vědět. Od té doby se pahorek nazýval Amon Anwar - "Pahorek bázně", kvůli tichu, které sídlilo v lesích kolem kopce. Tato tradice byla udržována všemi králi. Rómendacil I. ji dal zapsat do svitku, který se měl předávat králi při korunovaci, aby se Isildurova tradice neztratila kvůli náhlému úmrtí. Když skončily dny králů a Gondoru vládli správci, udržovali tradici i oni, až do dnů Ciriona. Když totiž přijel gondorskému vojsku na Poli Celebrantu na pomoc Eorl Mladý ze severu a odvrátil zkázu pro Gondor, setkal se s ním zde Cirion a daroval mu celou zemi Calenardhon. Pak pronesli přísahy. Eorlova přísaha, přeložena ze starobylého jazyka Seveřanů, zněla takto:
"Slyšte nyní všechny národy, které se neklaníte Stínu na Východě; dík daru Pána Mundburgu půjdeme a usídlíme se v zemi, kterou nazývá Calenardhon, a proto přísahám jménem svým a jménem Éothéodu ze Severu, že mezi námi a Velkým lidem Západu bude vždy přátelství: jejich nepřátelé budou našimi nepřáteli, jejich nouze bude naší nouzí, a ať na ně přijde jakékoli zlo nebo hrozba nebo útok, budeme jim pomáhat až do konce svých sil. Tato přísaha přejde na mé dědice, všechny, kteří snad přijdou v naší nové zemi, a nechť ji zachovají věrně neporušenou, jinak na ně padne Stín a budou prokleti."
Cirion na to odpověděl, že Gondor je vázán týmž způsobem přátelství a pomoci v nouzi a nakonec pronesl největší přísahu Třetího věku, jakou Středozem neslyšela od dob Gil-galada a Elendila:
Vanda sina termaruva Elenna nóreo alcar enyalien ar Elendil Vorondo voronwë. Nai tiruvantes i hárar mahalmassen mi Númen ar i Eru i or ilyë Mahalmar eä tennoio.
Tato přísaha bude stát na památku slávy Země Hvězdy a víry Elendila věrného, pod ochranou těch, kteří sedí na trůnech Západu, a Jednoho, který je navždy nade všemi trůny.
Když toto bylo vykonáno, Cirion odstranil Elendilovu hrobku, protože Isildurova tradice nyní ztratila platnost, neboť Amon Anwar se již nenacházel uprostřed Jižního království. Truhlice, kterou Isildur vložil do mohyly, byla přenesena na posvátná místa v Minas Tirith, a však zelená mohyla zůstala jako památník. Potom byl na vrcholku vybudován maják, jako nejzápadnější ze soustavy Anórienských majáků, sloužích k upozornění, že Gondor je v nebezpečí.
|