Khuzdul, khuzdulština neboli trpasličtina byl tajný jazyk trpaslíků.

Vala Aulë, stvořitel sedmi otců trpaslíků, je naučil jazyku, který pro ně sám vymyslel. Jedná se tedy, spolu s Valarštinou, o jeden z nejstarších jazyků v Ardě a proto, na rozdíl od většiny jiných jazyků, není khuzduština nijak příbuzná s jazyky elfů. Jen málo osob jiných ras se tento jazyk kdy zvládlo naučit. Trpaslíci byli ochotni učit khuzdulštinu své blízké přátele, ale pro lidi bylo obtížné naučit se více než pár slov (z nichž některá se pak dostala do lidských jazyků), zatímco trpaslíci se snadno učili jazyky lidí a elfů a používali je pro běžnou komunikaci s nimi.

V Prvním věku, než předkové Edain přišli do Beleriandu, se stýkali s trpaslíky v Rhovanionu a později v Ered Luin. Proto existuje mnoho podobností mezi khuzdulštinou a rodnými jazyky lidí, jako je taliska (jazyk prvního a třetího domu Edain). Tento jazyk byl předchůdcem adûnaištiny (jazyka Númenoru) a následně Obecné řeči. Tyto lidské jazyky vykazovaly vlivy khuzdulštiny.

Ve Třetím věku trpaslíci na západě Středozemě převážně používali Obecnou řeč. Khuzdul používali mezi sebou a jako jazyk knih a učenosti, pro záznamy, které nebyly určeny ke čtení cizincům.

Vzhledem k původu jazyka khuzdul od samotného Aulëho jej trpaslíci považovali za posvátný a záměrně bránili jeho změnám, a tak se jazyk používaný různými klany trpaslíků rozrůzňoval i v porovnání s jazyky elfů tak pomalu jako zvětrávání tvrdé skály oproti tání sněhu. Díky tomu spolu mohly i ve Třetím věku jednotlivé klany trpaslíků z celé Středozemě bez potíží komunikovat ve společném jazyce.

Jedna z mála frází z jazyka khuzdul známá i cizincům je „Baruk Khazâd! Khazâd ai-mênu!“ – „Sekery trpaslíků! Trpaslíky na vás!“