Forlindon byl název severní poloviny Lindonu, ležící mezi mořem a horami Ered Luin na sever od zálivu Luny, zatímco na jih od zálivu ležel Harlindon a na konci zálivu, mezi Harlindonem a Forlindonem, se nacházely Šedé přístavy. Forlindon ležel v místech, kde v Prvním věku před zkázou Beleriandu ležela severní polovina Ossiriandu. Počínaje Druhým věkem byl však Forlindon nejzápadnějším výběžkem pevniny Středozemě.

Forlindon byla chladná země s mírným přímořským podnebím, na svazích hor rostly lesy. Na mapě je zaznamenána jedna řeka, protékající Forlindonem, která pramení na západních svazích Ered Luin, stáčí se k jihu a ústí do zálivu Luny. Tato řeka není pojmenována, ale porovnání s mapou Beleriandu naznačuje, že jde o pozůstatek řeky Gelion, někdejšího veletoku východního Beleriondu. U ústí této řeky se nacházelo přístaviště zvané Forlond. Podle jedné verze mapy je také možné, že v jihozápadním cípu Forlindonu přežil zkázu Beleriandu vrch Amon Ereb.

Severozápadně od pobřeží Forlindonu se nacházel ostrov Himling, pozůstatek někdejší Maedhrosovy pevnosti, a dál na západ od něj pak Tol Fuin.

Po celý Druhý a Třetí věk byl Harlindon obýván výhradně elfy, převážně Noldor. Ve Druhém věku zde bylo sídlo krále Gil-galada.