Barad Eithel, Fingolfinova pevnost

Barad Eithel byla horská pevnost a sídlo Fingolfina na východním úbočí Ered Wethrin. Stála nad pramenem řeky Sirion a název pramene Eithel Sirion se občas používal i pro samotnou pevnost.

Přestože Fingolfinova říše Hitlhlum ležela na druhé straně hor, pevnost byla postavena na východě, aby mohla přímo čelit nepříteli. Během Obležení Angbandu byla Barad Eithel pilířem noldorské obrany a střežila průsmyky v Ered Wethrin. Fingolfinova vojska tábořila na přilehlé planině Ard-galen a hlídala Morgothovu pevnost.

To se změnilo v bitvě Dagor Bragollach, kdy se na zelenou pláň Ard-galen vylily z Thangorodrim řeky ohně a změnily ji v mrtvou poušť nazvanou Anfauglith. Armády skřetů přepadly Fingolfinovo město, ale to odolalo náporu, ačkoli při obraně zahynuli Hador a Gundor. Po bitvě se Fingolfin v zoufalém odhodlání vydal sám k Angbandu, aby vyzval Morgotha na souboj. Byl zabit a velekrálem Noldor se po něm stal jeho syn Fingon, který stejně jako Fingolfin vládl v Eithel Sirionu.

Sedm let po Dagor Bragollach vyslal Morgoth nové vojsko skřetů s úmyslem dobýt Hithlum, ale pevnost Barad Eithel opět odolala a země byla ještě na nějaký čas ubráněna.

Když se elfové a lidé odhodlali k novému spojenectví (nazvanému Maedhrosova unie) s cílem porazit Morgotha dřív, než je jednoho po druhém zničí, Barad Eithel se stala shromaždištěm západních armád. Právě odtud vyrazili stateční Fingonovi bojovníci na začátku bitvy, ze které se nakonec stala strašlivá katastrofa Nirnaeth Arnoediad. Osud Barad Eithel v této bitvě není nikde popsán, ale jisté je, že téměř celá Fingonova armáda byla zničena a skřeti a Východňané brzy vtrhli do nechráněného Hithlumu, takže bývalá sídelní pevnost byla buď zničena, nebo obsazena nepřáteli (podobně jako Orodrethova věž na Tol Sirionu). O několik let později pak sdělil Ulmo Círdanovi, že pramen Sirionu byl poskvrněn Morgothem a Ulmova moc se tak stahuje z horního toku řeky.