Meneltarma byla nejvyšší horou v Númenoru. Její název znamená "Nebeský pilíř" a v adûnaištině zněl Minûl-Tarík. Její vrchol byl považován za posvátné místo zasvěcené Bohu – Ilúvatarovi. Temeno hory bylo zploštělé a prohloubené a vešlo se sem mnoho lidí.

Nikdy tu ale nebyla postavena žádná budova a nebyla sem přinesena žádná zbraň ani nástroj. Právě sem se přinášely různé oběti (nikdy ne lidské), které měl Ilúvatar dostat. Bylo to místo mlčení, směl tu promluvit pouze král Númenoru, a to při třech hlavních svátcích během roku, kdy tu pronášel modlitby Erukyermë, Erulaitalë a Eruhantalë.

Na vrcholku hnízdili tři orli, kteří se objevili a usedli na tři skály na západní straně, kdykoli někdo vystoupil na vrchol. Říkalo se jim Svědkové Manwëho a říkalo se, že byli posláni z Amanu, aby drželi stráž nad horou i celou zemí.

Dolní svahy hory byly mírné a travnaté, směrem k vrchoku se ale zvedala stále prudčeji. Nahoru ale byla zbudována spirálovitá silnice, začínající na jihozápadě a končící na severní straně pod vrcholkem. Ze základny hory vycházelo pět hřbetů směrem k pěti poloostrovům Númenoru. Byly zvané Tarmasundar, "Kořeny Pilíře". Mezi jihozápadním a jihovýchodním leželo údolí Noirinan, kde byli pohřbeni králové a královny Númenoru. Na svazích hory také pramenily dvě hlavní řeky Númenoru, Siril a Nunduinë.

Když se Númenorejci rozdělili na dvě skupiny, Královští a Věrní, tak za vlády krále Ar-Phazarôna byl na Meneltarmu zakázán vstup pod trestem smrti, protože Královští, kteří v Númenoru vládli, uctívali Tmu a poskvrňovali vše, co se týkalo Ilúvatara s výjimkou Meneltarmy, protože právě pod touto horou byli pohřbíváni králové Númenoru.

Podle lidských pověstí se vypráví, že ze zkázy Númenoru se hora Meneltarma vynořila z moře a vznikl ostrov Tol Meneltarma. Mnoho mořeplavců ze Středozemě jej hledalo, ale nikdo jej neobjevil.