Bitva na Tumhaladských polích byla poslední bitvou elfů z Nargothrondu. Bojovala se na pláni Tuhmalad mezi Narogem a jeho přítokem Ginghlith.

Příčinou bitvy bylo shromáždění velké síly skřetů pod vedením draka Glaurunga v průsmyku Sirionu a na jih od Ered Wethrin, která se vydala plenit severní kraje Nargothrondské říše.

Poslové od Círdana přinesli tyto zvěsti do Nargothrondu a spolu s nimi varování od Ulma, aby elfové z Nargothrondu nevedli otevřenou válku proti Morgothovi, protože nemají šanci zvítězit, a místo toho strhli most přes Narog, který byli postavili. Túrin Turambar, který tehdy pobýval v Nargothrondu a těšil se velké přízni krále Orodretha, však prosazoval opačnou cestu a přiměl krále k vypravení armády do pole.

Síla Nargohrondu mohla v bitvě čítat až 30 tisíc bojovníků, protože Nargothrond, na rozdíl od ostatních noldorských království, nebyl zasažen zdrcující porážkou v Nirnaeth Arnoediad. Skřetů musel být přinemenším dvojnásobek, aby dokázali Noldor porazit ačkoli zásadní význam pro výsledek bitvy měla také přítomnost Glaurunga. Nargothrondští byli zvyklí spíše na utajené vedení boje ze zálohy než otevřený boj na bitevním poli, a tak dlouho neodolali náporu Morgothova vojska. Smrtonosnému útoku draka Glaurunga podlehl král Orodreth i významný šlechtic a Túrinům přítel Gwindor. Túrin se zachránil jenom proto, že nosil trpasličí přilbu, která jej ochránila před dračími plameny.

Porážka v bitvě umožnila bezprostředně následující vyplenění Nargothrondu. Naprostá většina nargothrondských elfů bojujících v bitvě byla zabita. Přeživší zčásti uprchli do Doriathu nebo na ostrov Balar, zčásti je Túrin shromáždil k rychlému návratu pro obranu Nargothrondu samého. Dorazili ale pozdě a na místě už byli zaskočeni Glaurungem. To znamenalo konec jedné z největších noldorských říší prvního věku a sídlo Finroda Felagunda se proměnilo v dračí sluj.