Bitva, která byla svedena na cestě u vesnice Povodí v Západní čtvrtce Kraje 3. listopadu 3019 T. v. jako součást Vymetení Kraje. Je považována za poslední bitvu Války o Prsten. Byla to teprve druhá bitva vedená v hranicích Kraje od jeho založení roku 1601 T. v. (první byla bitva na Zelených polích roku 2747).
Střetli se tu hobiti vedení Smělmírem Brandorádem a Peregrinem Bralem a Tolmanem Chaloupkou s asi stovkou darebáků ve službách Sarumana. Darebáci byli Sarumanem vysláni, aby potlačili hobití vzpouru proti jeho vládě, která vypukla v Povodí po příchodu Froda, Sama, Smíška a Pipina. Zvědové hobity včas informovali o blížící se bandě, takže jejich vůdci měli dost času připravit plán střetnutí.
Na straně hobitů se bitvy účastnila většina obyvatel Povodí a přes stovku hobitů z Bralska, které přivedl jako posily Pipin. Darebáci přišli po Východní cestě od Rozcestí a zahnuli na Povodskou cestu. Když procházeli hlubokým úvozem, narazili na vozovou hradbu, kterou byla cesta zatarasená. Okraje úvozu se živými ploty byly obsazené hobity a další hobiti zatím sestavili vozovou hradbu i za bandou darebáků. Hobiti nejdřív nabídli vyjeddnávání, ale darebáci na ně nepřistoupili. Menší část se jich pokusila probít zátarasem vzadu, větší část vpředu, ale většina jich byla pozabíjena. Celkem v bitvě padlo 19 hobitů a kolem 70 darebáků.
Úspěch hobitů v bitvě byl z velké části dán vedením Smíška a Pipina. Tito mladí hobiti získali mnoho zkušeností při putování se Společenstvem prstenu a pak během Války o Prsten ve službách Rohanu a Gondoru, což jim dalo dostatek sebevědomí a vojenských znalostí k vedení Krajanů v bitvě. Hlavním velitelem byl starší z obou hobitů, Smíšek, který také osobně zabil vůdce darebáků. Významnou roli hrál také sedlák Chaloupka, který byl přirozenou autoritou mezi hobity z Povodí. V bitvě bojoval i Sam Křepelka. Frodo se bitvy zúčastnil, ale nebojoval – jeho úlohou bylo zajistit, aby darebáci, kteří odloží zbraně a vzdají se, nebyli rozzuřenými hobity zabiti.
Protože šlo o poslední zaznamenanou bitvu vybojovanou v Kraji, byla jí později věnována velká pozornost. Jména devatenácti obětí byla zapsána do seznamu, který se dějepisci v Kraji učili nazpaměť. Významná role Tolmana Chaloupky v bitvě také byla jednou z příčin pozdějšího vzestupu rodiny Chaloupků.