Ainulindalë je první kniha Silmarillionu, která vypráví kosmogonický příběh. Podle něj Eru Ilúvatar stvořil z myšlenky Ainur, kterým předkládal témata, na něž zpívali. Zprvu jen každý sám či v malých hloučcích až jednou si Eru svolal celý sbor Ainur a předložil jim ten nejvelkolepější námět ze všech námětů a Ainur zpívali, aniž by do jejich zpěvu Eru zasahoval.
Z počátku byla Velká hudba harmonická a Ilúvatarovi se zdála bez chyby, časem však Melkor začal vplétat do hudby vlastní myšlenky, které nebyly v harmonii s původním tématem a mnohé další Ainur strhl ke své melodii. Toto napětí vzrostlo ve válku zvuků. Pak Ilúvatar vstal, usmíval se a začal nové téma.
Melkorův nesoulad se však vzepjal s novou silou, až mnoho ostatních Ainur úplně umlčel. Na to Ilúvatar opět vstal a Ainur si všimli že jeho tvář je přísná, zvedl pravou ruku a hle: uprostřed zmatku vzniklo nové téma, třetí nepodobné ostatním. Z počátku slabé, tiché a sladké, leč nešlo ho utišit a stále nabíralo na síle. Před Ilúvatarem se tak odehrávaly jakoby dvě hudby: Jedna tichá smutná a nezlomná, druhá divoká bez souladu, věčně se opakující. V tom povstal Eru Illúvatar potřetí a na jeho tvář bylo hrozné pohledět. Jediným mocným tónem hudba skončila.
Když hudba skončila, dal Ilúvatar Ainur zrak a dal jim vidění Hudby, která byla jen předobrazem světa. Když vidění zkončilo řekl Eru: Eä! A stvořil místo pro svět, do nějž sestoupili někteří z Ainur a začali tvořit svět pro Eruovy děti.
V Hudbě Ainur je tak zachycen osud Ardy, ač lidem byl dán dar jednat i mimo tuto hudbu a tak mnohé lidské činy v hudbě ukotveny nejsou.