Básně z Hobita
The wind was on the withered heath / Vál vítr přes uvadlý vřes
The wind was on the withered heath,
but in the forrest stirred no leaf:
there shadows lay by night and day,
and dark things silent crept beneath.
The wind came down from mountains cold,
and like a tide it roared and rolled;
the branches groaned, the forest moaned,
and leaves were laid upon the mould.
The wind went on from West to East;
all movement in the forest ceased,
but shrill and harsh across the marsh
its whistling voices were released.
The grasses hissed, their tassels bent,
the reeds were rattling - on it went
o’er shaken pool under the heavens cool
where racing clouds were torn and rent.
It passed the lonely Mountain bare
and swept above the dragons lair:
there black and dark lay boulders stark
and flying smoke was in the air.
It left the world and teek its flight
over the wide seas of the night.
The moon set sail upon the gale,
and stars were fanned to leaping light.
Vál vítr přes uvadlý vřes,
leč bez pohnutí stál tam les:
na jeho klín pad věčný stín
a temný tvor tam mlčky lez.
Ten vítr od hor chladných vál,
jak příboj řval a náhle rval
větve i strom tam v lese tom
a k zemi listí strhával.
Pak vítr k východu se zdvih,
les znehybněl a ztich,
leč přes močál si vítr dál
surově hvízdal v notách svých.
Sténala tráva, rákos lkal
ve vlnách vod, když dál se hnal
ševel a šum až k nebesům,
kde cáry mraků roztrhal.
Nad naší Horou povětřím
přeletěl dračí sluj, a tím
i balvany tam u brány,
kde dosud ve vzduchu čpěl dým.
Pak se ten vichr nechal svést
přes moře noci dálkou cest.
Měsíc jej hned jal do plachet
a znovu svitla záře hvězd.
Zveřejněno: 4. březen 2006
zpět