Kalendáře

Kalendář Eldar


Elfové byli nejstarším národem ve Středozemi a prvním, který vytvořil propracovaný kalendář. Proto z elfského kalendáře ve velké míře vycházejí známé kalendáře ostatních národů.
Neví se, jak elfové vnímali a měřili čas v dobách po svém probuzení u Cuiviénenu ani během velké pouti na západ. Stejně tak není jasné, jaké měření času používali Sindar v dobách před východem Slunce. Ve Valinoru se během věků Stromů používalo měření času, které pocházelo od Valar. Vyskytovaly se tu časové jednotky jako hodiny, dny a roky, ale měly jinou (několikanásobně větší) délku než později za věků Slunce, protože byly založeny právě na Dvou stromech a jejich střídání světla. Jisté je, že Eldar přejali od Valar a posléze přinesli do Středozemě (kromě zvyku dělení času na hodiny, které se pak použilo i pro sluneční dny) zvyk seskupovat dny do týdnů. Pokud jde o další členění roku, to bylo pochopitelně vytvořeno až po příchodu Noldor do Středozemě, protože do té doby sluneční roky neexistovaly.
Zdá se jasné, že Eldar ve Středozemi, kteří měli, podle Samvědových slov, více času, počítali v dlouhých obdobích a quenijské slovo yén, často překládané „rok“ (I, 353-4), ve skutečnosti znamená 144 našich let. Eldar pokud možno dávali přednost počítání na násobky šesti a dvanácti. Sluneční „den“ nazývali ré a počítali od západu slunce do západu slunce. Yén se skládal z 52596 dnů.
Yén mohl být pozůstatkem dřívějších Valarských roků, které podle některých pramenů trvaly právě 144 slunečních let.
Spíše z obřadních než praktických důvodů dodržovali Eldar šestidenní týden neboli enquië a yén měl 8766 těchto enquier, počítaných průběžně v celém tom období.
Zvyk seskupovat dny do týdnů pocházel, jak už jsem napsal výše, z Valinoru. Původně Valar seskupovali dny (ovšem tehdy samozřejmě nešlo o sluneční dny, ale o dny Stromů, tedy mnohem delší časové úseky) do pětidenního týdne. Eldar si vytvořili týden šestidenní, přičemž dny se nazývaly Elenya, Anarya, Isilya, Aldúya, Menelya a Valanya a byly po řadě zasvěceny hvězdám, Slunci, Měsíci, Dvěma stromům, obloze a Valar. Tyto dny v týdnu měly i ekvivalentní sindarské názvy, jak ukazuje tabulka:
Dny v týdnu
Quenijský názevSindarský názevpřeklad
ElenyaOrgilionDen hvězd
AnaryaOranorDen Slunce
IsilyaOrithilDen Měsíce
AldúyaOrgaladhadDen Dvou stromů
MenelyaOrmenelDen oblohy
Valanya (Tárion)Orbelain (Rodyn)Den Valar
Šestidenní týden přejali od Eldar i lidé v dobách, kdy žili společně s nimi v Beleriandu. Stal se tak na nějakou dobu také součástí númenorejského královského kalendáře, ale někdy během Druhého věku došlo k reformě, kdy Númenorejdi zavedli sedmidenní týden. Od té doby se tak týdny elfů a lidí navzájem rozcházely.
Eldar také ve Středozemi dodržovali krátké období slunečního roku, jemuž říkali coranar neboli „slunokruh“, když jej chápali víceméně astronomicky, ale obvykle mu říkali loa, „růst“ (zejména v severozápadních zemích), když brali v úvahu především proměny roční vegetace, jak bylo u elfů obecně zvykem. Loa se dělil na údobí, jež bylo možno chápat buď jako dlouhé měsíce, nebo krátké roční doby. V různých končinách se bezpochyby lišily, ale hobiti poskytují informace jen o kalendáři Imladris. V kalendáři bylo šest těchto „dob“. Quenijsky se jmenovaly tuilë, lairë, yávië, quellë, hrívë, coirë. To se dá přeložit „jaro, léto, podzim, uvadání, zima, probouzení“. Sindarská jména byla ethuil, laer, iavas, firith, rhîw, echuir, „Uvadání“ se jmenovalo také lasse-lanta, „listopad“ nebo sindarsky narbeleth, „slábnutí slunce“.
Lairë a hrívë měly po sedmdesáti dvou dnech a ostatní po padesáti čtyřech. Loa začínal dnem yestarë, bezprostředně předcházejícím tuilë, a končil mettarë, dnem bezprostředně následujícím coirë. Mezi yávië a quellë byly vloženy tři enderi neboli „střední dny“. Tak vznikl rok o 365 dnech, přičemž se enderi každý dvanáctý rok zdvojovaly (přidávaly se tři dny).
Není jisté, jak se řešily vzniklé nepřesnosti. Jestliže byl tehdejší rok stejně dlouhý jako dnešní, yén by byl o více než den delší. Že nepřesnost existovala, ukazuje poznámka v kalendářích Červené knihy, že se v „roklinském počítání“ poslední rok každého yénu o tři dny zkracoval: nezdvojovaly se tři enderi, jež na ten rok vycházely, „ale za naší doby se to nestalo“. O tom, jak se vyrovnávaly případné další nepřesnosti, nejsou zprávy.
Celý rok (pokud nebyly zdvojeny enderi) tedy vypadal asi takhle:
Rozdělení roku
počet dnůQuenijský názevSindarský názevpřeklad
1yestarë?první den roku
54tuilëethuiljaro
72lairëlaerléto
54yáviëiavaspodzim
3enderi?střední dny
54quellë (lasse-lanta)firith (narbeleth)uvadání
72hrívërhîwzima
54coirëechuirprobouzení
1mettarë?poslední den roku
Elfský Nový rok (Yestarë) se slavil několik dní po jarní rovnodennosti. Na první pohled tu ale není (na rozdíl od lidských kalendářů) žádný přímý vztah mezi uspořádáním roku a astronomickými jevy, jako jsou slunovraty a rovnodennosti. Nicméně letní slunovrat se v Imladris slavil. Podzimní rovnodennost připadala zhruba na enderi, ale ani to nebylo přesné, a to vzhledem ke způsobu, jakým fungovaly přestupné roky. Protože se každý dvanáctý rok prodlužoval o tři dny, posunovaly se astronomické jevy jako rovnodennost vůči kalendáři zdánlivě právě až o tři dny.
Tyto informace se sice týkají jenom kalendáře Imladris a Tolkien píše, že v jiných končinách se roční doby lišily, ale je podle mě celkem pravděpodobné, že podobné roční doby byly byly rozlišovány už v Beleriandu (i když se třeba mohly lišit svou kalendářní délkou), protože právě odtamtud pocházeli prakticky všichni obyvatelé Imladris a v Beleriandu bylo pravděpodobně i podobné podnebí jako v Imladris. Stejně tak se nejspíš velmi podobné roční doby rozlišovaly i v Lindonu a možná i v dalších elfských zemích.
Pokud jde o rozdělování dnů, tak elfové patrně používali dělení času na hodiny, neboť to pocházelo z Valinoru, kdy se tak dělily ještě dny Stromů. Také počet hodin během dne přímo nabízí spojitost s elfskou oblibou násobků dvanácti.
Kromě toho elfové rozlišovali denní doby, a to zejména chvíle na přelomu dne a noci:
Eldar věnovali zvláštní pozornost „šeru“ (v severních končinách) jako času, kdy blednou hvězdy a kdy vycházejí. Pro tyto chvíle měli mnoho názvů, z nichž nejběžnější byly tindómë a undómë. První se nejčastěji vztahoval k době před svítáním a undómë k večeru. Sindarské jméno bylo uial, jež se dalo zpřesnit na minuial a aduial. V Kraji se jim často říkalo předjitří a soumrak. Proto je Soumračné jezero překladem Nenuial.


Zdroj:

zpět