Encyklopedie


Nekonečné schody

Endless Stair


Celebdil Vrcholek Celebdilu s Durinovou věží

Nekonečné schody byli vybudovány trpaslíky z Khazad-dûm a vedly od nejhlubších podzemních síní až na samý vrcholek hory Celebdil, trpaslíky zvané Zirakzigil, kde stála Durinova věž.
Po těchto schodech utíkal roku 3319 morijský balrog v souboji s Gandalfem po pádu do hlubin. Oba se dostali až na konec schodů na vrcholku hory, kde Gandalf nakonec po namáhavém souboji balroga zabil, ale sám při tom zahynul. Díky milosti Valar se ovšem mohl vrátit do Středozemě, aby dokončil své poslání.

Tak mě nakonec vyvedl zpátky do tajných chodeb Khazad-dûm. Znal je všechny až příliš dobře. Stoupali jsme pořád výš, až jsme se dostali k Nekonečným schodům."
„Ty jsou dávno ztracené," řekl Gimli. „Mnozí tvrdili, že byly postaveny jen v pověsti, jiní však říkali, že byly zničeny."
„Byly postaveny a nebyly zničeny," řekl Gandalf. „Šplhaly z nejhlubší kobky na nejvyšší vrchol, stoupaly nepřerušenou spirálou o mnoha tisících stupňů, až nakonec vyústily v Durinově věži vytesané v rostlé skále Zirakzigilu, na čnělce Stříbrného špičáku.
Tam na Celebdilu bylo osamělé okno ve sněhu a před ním úzký prostor, závratné orlí hnízdo nad mlhami světa. Slunce tam prudce zářilo, kdežto všechno dole bylo zahaleno v mracích. Vyskočil ven, a když jsem ho následoval, vzplál novým plamenem. Nikdo u toho nebyl, jinak by se v pozdějších písních zpívalo o Bitvě na vrcholku."
Náhle se Gandalf zasmál. „Co by ale řekli v písni? Ti, kdo vzhlíželi z dálky, mysleli, že horu věnčí bouře. Slyšeli hřímání a říkali, že do Celebdilu bije blesk a odskakuje rozbitý v ohnivé jazyky. Nestačí to snad? Kolem nás se zvedl hustý dým, mlha a pára. Led padal jako déšt. Svrhl jsem svého nepřítele a on spadl z vyvýšeného místa a tříštil horskou stěnu, kde se o ni tloukl ve své zkáze. Pak na mne padla tma a já jsem bloudil mimo myšlení a čas a putoval dalekými cestami, o nichž nebudu vypravovat.
Nahý jsem byl poslán zpět - nakratičko, než dokonám svůj úkol. A nahý jsem ležel na vrcholku hory. Věž za mnou byla rozdrcena na prach; okno bylo pryč, zborcené schody byly zahlcené ožehlým a rozbitým kamením. Byl jsem sám, zapomenut, bez východiska, na tvrdém rohu světa.




zpět