No vidíš, na ty bych málem zapomněla. :-D K tomu by se dal přihodit celý balík japonských anime, "Batman se vrací" a podobné... Radši vůbec nemyslet... Zlatí skřítci.
Cituji z knihy:
"Ale jak jsem už řekl, to všechno začalo dávno před devatenáctým stoletím a je to už dlouho únavné - únavné dozajista tím, jak se to marně snaží bavit. Draytonův "Dvůr víl", pokud jej budeme považovat za pohádkový příběh (příběh o fairies), je jedním z nejhorších, jaký kdy byl napsán. Oberonův palác tam má zdi z pavoučích nohou,
a okna oči koček jsou,
a místo krovů se střechou
svá křídla netopýři střou.
Rytíř Pigwiggen jezdí na dovádivém škvoru a své milované, královně Mab, pošle darem náhrdelník z mravenčích očí, dávaje si s ní dostaveníčko v petrklíči. Samotný příběh vyprávěný vprostřed vší této roztomilosti, je nudným líčením plným intrik a prohnaných kuplířů..."
JRRT, O pohádkách
Nevím sice, jaký vliv mělo tohle na děti v té druhé polovině (nebo celém) minulém století, ale vidím děti dnešní a většina těch, co mají bohaté rodiče-manažery a velký dům, jsou barbíny a spidermani (i když, ti kluci jsou na tom ještě docela dobře). Vím o jedné holčičce, která chodí cca do třetí třídy, ale odhaduje se to velmi špatně - to, jak bývá oblečena a upravena už totiž není hraní si na... (dejme tomu maminku/princeznu...) to JE dvacetiletá "skejťačka" s vyžehlenými vlasy a nepřítomným pohledem. Za tu dobu, co ji míjím, jsem jí ještě neviděla usmát se.
V téhle eseji jsou výborné myšlenky, až zas něco vylovím, napíšu to sem.
|