nejsem nikterak literárněvědně vzdělán, ale to, o čem tady mluvíte, tedy o [(ne)?]vědomém přejímání motivů, mi připomnělo jeden takový, myslím i celkěm obecně přijímaný názor (já ho určo mám ze střední školy), který říká, že vzato kolem a kolem, tak cokoli napsaného musí odrážet už napsané (jak moc a jakým způsobem už není tolik podstatné). Vyvedeno do důsledků nelze napsat knihu, která by byla "pochopitelná" sama o sobě . Humorné je pak sledovat literární rozbory, které dokazují, že vlastně veškerá "naše" literatuje je jakýsi odvar z bible a ta je zase odvarem ze starověkých eposů a antiky (z čeho vyvařovali tyto je už tajemnější). aniž jest co nového pod sluncem je takový oblíbený citát na toto téma (je překvapivě údajně z bible  )
k religiozitě Tolkiena: nemůžu to sice moc ohodnotit, ale to jakým popisuješ u Gandalfova osudu jeho širší smysl v příběhu mi evokuje píše vyprávěcí postupy antické mytologie (tohle teda není vůbec poznámka k tématu ale co). A můj celkový dojem je spíš inkinace k pohanským mýtům či Starému zákonu, než ke křesťanství (tj Novému zákonu). Ale to je pouze IMHO.
|